neděle 30. prosince 2012

Vaše nejlepší "fast food" v roce 2012

Konec roku je zde, ideální čas pro sestavování žebříčků toho "nej", "nej" a "nej" jídla uplynulých měsíců. Takže stejně jako před dvěma lety (loni jsem to nějak opomněl), se vás ptám: na čem jste si letos (nejen) ve fast foodech nejvíce pochutnali?

"Nejen" je zmiňováno schválně. Nemusí to nutně být to nejlepší z akční nabídky McDonaldu, pochlubte se klidně tím, že jste letos jedli nejlepší burger v jedné z nových burgráren, že tady v tom vietnamském bistru vaří nejlepší Pho, anebo představte támhleten stánek, kde dávají dokupy to nejlepší burrito. Ať je to cokoliv a je to alespoň trochu "fast", sem s tím!


Za sebe bych vypíchnul několik věcí. V kategorii toho nejtradičnějšího fast foodu to pro mě vyhrává jednoznačně "Mini Twister". Twister je geniální sám o sobě již několik desetiletí, ale jeho minivarianta za minicenu 20 Kč dovádí tuhle dobrotu k dokonalosti i pro každého strýčka skrblíka. Dále pak udělám drobnou reklamu The Tavern, jejichž burgery jsou pro mě aktuálně těmi, se kterými se poměřují všichni ostatní (a Blue Smoke je vážně geniální). Uvidíme, jestli s touto nastavenou laťkou něco udělá budoucí první návštěva Moodu anebo opětovné nakouknutí do Dishe. V kategorii dezertů u mě již několik let zůstává nepřekonán klasický Cheesecake z Bohemia Bagelu. O dalších mňankách se v průběhu roku chlubím na Twitteru, takže kdo nesleduje, nebojte se přidat.

A teď vy!

sobota 24. listopadu 2012

První dojmy: Dish {fine burger bistro}

Okolo Dish {fine burger bistro} se v posledních týdnech strhla sociálně-sítní chumelenice. Desítky, ba stovky, natěšených fanoušků očekávali podnik, který neslibuje vlastně nic víc, než dokonalé burgery. A burgery jsou jednoznačně to, co poslední dobou frčí, takže proč se nezařadit do fronty také, že? Otevření na sebe naštěstí nenechalo dlouho čekat a v pondělí 19.11. se pro první jedlíky dveře do malého podniku na Vinohradech otevřely.


O to víc mě mrzí, že zdá se zbylo na mě, abych nadšení kolem tohoto neskutečně "vyhajpovaného" podniku zase trochu zkrotil (byť už i na Facebooku se ozvalo pár ojedinělých nespokojených hostů). Začněme prohlídkou luxusně vypadajících webových stránek, kde ale pozorný člověk začne cítit první podraz. 179 Kč za burger, ve kterém je jen 120g masa? Domácí hranolky zvlášt - za dalších 39 Kč? Omáčky opět zvlášť, kde i kečup (byť domáci) vyjde na dalších 26 Kč? To se může jeden kompletní zážitek pěkně prodražit. Hlavně ho nechtějte zapít Colou, 0,2l za 35 Kč je k pousmání (ale nabízí tu i Coca-Colu vanilkovou, která je rozhodně zajímavější volbou). Naštěstí se tu ale točí také levné unětické pivo. Ale přestaňme remcat nad cenami, na ty se dá po skvělém jídle snadno zapomenout.

Takže co si dáme? Bez většího přemýšlení tu největší klasiku - Dish burger (120g hovězího masa s cheddarem, slaninou, dish kečupem, aioli z pečeného česneku, nakládanou okurkou a salátem) a domácí hranolky. Začněme burgerem, protože hranolky pár vteřin po doručení putovaly zpátky do kuchyně - ale k tomu se vrátíme. Na pohled vypadá místní "vlajková loď" skvěle, ale nevěřte fotkám, které záhadně zkreslují - ve skutečnosti je opravdu hodně malý! Ale co chuť, mamma dish? O tu přeci ve výsledku hlavně jde!


A díky bohu, na tu si stěžovat opravdu nejde. Maso je krásně šťavnaté, domácí uzená slanina výrazná a zbytek vnitřních ingrediencí nijak napřekáží těmto dvěma favoritům. Díky kečupu a aioli to klouže jak po másle. Avšak i zde si dovolím drobnou výtku - bulka je relativně suchá. Vypadá krásně, všechno drží pohromadě pěkně, ale je prostě suchá a nebýť šťavnatosti všeho ostatního, dělala by problémy - proč ji neopéct třeba na másle?

Vraťme se k hranolkům. Věřte, něvěřte, ale už před příchodem jsem tušil, jaké hranolky dostanu. Mastné a gumové. Hádejte, co jsem dostal! Mastné a gumové "hranolky", které bohužel nechutnaly ani jako hranolky. Takže reklamace a snaha o nápravu. Hádejte, co jsem dostal podruhé! Úplně ty samé gumové, syrově chutnající parodie na hranolky, ale ještě mastnější než poprvé. Slova, že mi nebudou započítány na účet, mi bylo pramalou útěchou. I druhou porci jsem musel nechat nedotčenou, protože tak hrozné hranolky jsem vážně ještě nejedl. Že vyjdou z friťáku gumové a že je obsluha nenechá nijak okapat nebo neosuší v ubrouscích, takže jsou mastné jak pra*e, dokážu pochopit, ale tady musí být chyba ještě někde jinde, protože byly hrozné i chuťově, vážně jak syrové brambory a bohužel to nedokážu nějak lépe popsat. Nejlepší na nich byl asi vzhled (když si odmyslíte tu mastnotu), protože barvu měly vcelku slušnou.

Jaké bylo pro celé fiasko vysvětlení? Zaprvé, že za to může nový vyměněný olej. Po druhé reklamaci už jen rezignované konstatování: "To jsou hranolky z brambor..." Ani jedno vysvětlení mě moc neuspokojuje, protože i kdyby to s tím olejem byla pravda a večer z vyjetého oleje létají krásně křupavoučké hranolky přímo do huby, mě jako zákazníkovi, který dostal tu skleničku mastných pahranolek, je to úpřimně jedno.

Jen letmo zmíním, že dámská část obsluhy si asi úsměv schovávala na slunější zítřky, že rustikální stoly, které asi nejsou ničím napuštěné, jsou již potřísněné řadou mastných fleků (nebo to tak aspoň vypadá), ale třeba že muzejní nádobí a vůbec celý podnik jinak vypadá skutečně stylově.

Problém mám v zásadě hlavně s tím, že se zde servírují jenom předkrmy, no a pak samozřejmě s nekonzistentní (ne)kvalitou oněch katastrofálních hranolek. Ti lidé, kteří i o nich hlásí, jak jsou úžasné, si to snad přeci nevymýšlejí, ne? Já se tedy do Dishe nějakou dobu nevrátím, přesvědčte mě mezitím prosím o tom, že hranolky už jsou v pohodě a že se třeba začaly podávat i hlavní chody. Protože potenciál ke kvalitě zde určitě je.

pátek 2. listopadu 2012

Recenze: Bread Gap Fresh Sandwiches

Pro začátek bych rád uvedl, že na Bread Gap miluji minimálně tři věci: logo, základní koncept (hotové, předbalené, ale čerstvé sendviče) a fakt, že si pečou vlastní sendvičový chléb. V praxi už ale tak nadšený nejsem a hned se pokusím vysvětlit proč. Sami majitelé uvádějí jako zdroj zkušeností a inspirace Londýn a tam opravdu sendviče frčí, o tom žádný pochyb. Bread Gap začínal a stále působí jako cateringová společnost, ale tu vůbec hodnotit nebudu, protože s ní nemám žádné zkušenosti. Řeč bude o "stánku", který byl otevřen teprve před pár týdny, a o tom, co se v něm prodává.

Když byl ohlášen a já si přečetl, o čem že ten celý Bread Gap vlastně je, úroveň nadšení byla veliká. Hnedka mě napadlo, no paráda, v Česku otevře něco ve stylu Pret A Manger nebo EAT., dvou velkých britských sendičářských řetězců, kde bývá ve špičkách narváno jak v McDonaldu. Krásně zabalené a neskutečně lákavě vypadající, byť ne zrovna levné, sendviče a další doplňkový sortiment v příjemně zařízených provozovnách. Prostě takový ten typ podniku, kde si napoprvé ani nemůžete vybrat, a jen koukáte, co všechno krásného vlastně mají. Pak třeba zjistíte, že chuťově je to vlastně jen "dobrý" sendvič, který jen vypadá strašně "cool".

Pro ilustraci jedno nakouknutí do londýnského Pretu:


No a pak vylezete na Budějovické z metra a vidíte tohle (foto od Bread Gapu):


Takže co to tam vlastně máme... kafe, kafe, kafe, kafe a nějaké krabičky v chlaďáku. A kdepak se schovávají sendviče? Jo, aha, ty na téhle fotce ani pořádně neuvidíte, protože se skrývají až ve spodním fochu. Dokážu pochopit, že najít ideální místo dá práci, že třeba nebylo pointou vytvořit i posezení, i že chlaďák byl zvolen proto, že je české výroby a majitelé jsou patrioti, ale nedokážu pochopit, jak u sendvičárny mohou sendviče zabírat asi tak 5% celkové prodejní plochy a co tam proboha dělají ta kvanta balené kávy. Proč nepořídit nějaký pořádný stroj a nevařit pořádnou kávu do kelímku? Je to teďka v módě a i přes blízkou konkurenci Costa Coffee, M&S a čeho všeho by se s čerstvě praženou kávou určitě dalo prosadit (protože ta je teďka taky v móde, na rozdíl od plechovky zvětralého Illy). 

Ale pojďme se tedy podívat na ty sendviče. Přestože to tak nevypadá, mají právě oni být hlavním tahounem byznysu. Čím se bread gap chlubí nejvíce, je vlastní sendvičový chléb Tramezzino. To je rozhodně něco, na čem se dá stavět. Náplně pak zahrnují klasiku typu šunka s kyselou okurkou (59 Kč), přes tuňáka s kukuřicí (79 Kč) až třeba po šunku serrano (99 Kč). Stánek Bread Gap má bohužel oproti cateringovému menu sortiment osekaný (nabízí 9 z 16 druhů). V krabičkách se skrývají saláty caesar, tabouleh a hummus a nabídku doplňují ještě brownies (39 Kč, na pohled úžasné, ale netestované) a madlenky s šafránem.

O jednotlivých prodávaných sendvičích se můžete dočíst v tomto lehce přehnaně marketingovém článku, kde se to jen hemží výrazy jako "maximální chuťový zážitek", "exkluzivní chutě" a samozřejmě "kvalitní". Zmiňovaný "chuťový prožitek" mají nejspíše navodit už přiložené fotografie, jako třeba tahle (Šunkový se sýrem a okurkou):


To vypadá docela dobře, ne? Poctivě naplněný sendvič - nic světoborného, ale s kvalitními surovinami to musí fungovat. Jenže realita vypadá nějak takhle (sendvič E-BLT):


Nebo takhle (tuňák s kukuřicí a jalapeňos):


No promiňte, že nad těmi tenkými chudáčky nejásám nadšením, byť chuťově to mají vlastně docela dobré. E BLT je fajn až na pár drobností, jako třeba že vaječná omeleta se v něm úplně ztrácí, avokáda mohlo být více, slaniny taky... chápete. Tuňák taky dobrý, ale i tuňák od Crocodillu vypadá lépe a více naplněně (neříkám, že je lepší chuťově).

Dále jsme ve skupince otestovali ještě šunkovou klasiku (opět dobrý, ale nic extra) a Brie s brusinkami, ve kterém nebyly žádné brusinky (ale to byla jednoznačně ojedinělá chyba, při druhé návštěvě jsem je tam chlaďáku viděl).

Vzato kol a kolem, Bread Gap má rozhodně potenciál stát se tou "cool sendvičárnou", jenže nejvíc "cool" je na něm momentálně akorát to logo. Žádná nafintěná provozovna (byť paní prodavačka je moc milá a ochotná), žádné na pohled úžasně hezké a hezky zabalené sendviče a bohužel ani žádné chuťové orgie.

Jak si představuji cool balený hotový sendvič? Třeba takhle, byť je zrovna - oukej - hranatý. The New York Bloomer z Pret A Manger se sedmizrnným chlebem, salt beef, okurkami, baby špenátem a anglickou majonézovou hořčicí. Přestože chleba mě nenadchnul, kombinace soleného hovězího s hořičnou mayo byla úžasná a navíc vypadá skvělě a naducaně - když ho prozkoumáte pozorně, všimnete si, že spodní půlka sendviče už ale tak naducaná není. Všechno je to sendvičová hlavologie a já už se zase těším do Londýna. ;)





pátek 26. října 2012

Recenze: X-Tra Long BBQ Bacon z Burger King

Z oficiálních stránek britského Burger Kingu: "Čas of času vyběhne jeden z našich šéfkuchařů z kuchyně a křičí: 'Heuréka!' Pak nám ukáže, co vylepšil na klasice, jako je třeba Whopper®, a když novinka splňuje naše vysoká očekávání, uvedeme ji jako sezónní akci, abychom viděli, jestli se vám bude líbit také. Dávejte si na ně pozor!"

Tak jsem si řekl, že následující recenzi pojmu trochu netradičně a shrnu výše zmíněné do obrázku:


Ale dobře, pokud to chcete ještě klasicky: Stačí vědět pouze to, že nový X-Tra Long BBQ Bacon je přesně takový, jaký vypadá. Dost masa, dost slaniny, dost sýra, dva nevýrazné cibulové kroužky, a dost dobré BBQ omáčky. Žádná zelenina, který by nedejbože mohla narušit megakalorickou integritu nového burgeru. A to celé v podlouhlém provedení, které je, řekl bych, trochu méně praktické než klasický kulatý tvar. Je to dobré. Hutné, tučné, dobré. Kaloričtěji už sestavit burger ale opravdu nejde.


čtvrtek 13. září 2012

Recenze: Kebab z KFC

Kebab z KFC - "Jediný takový" - dočtete se na krabičce, ve které ho dostanete. Asi chápu podstatu sdělení. Faktem totiž je, že vážně nikde jinde takovýhle "kebab" nedostanete. Obával jsem se hlavně vysušeného pita chleba, ale ukázalo se, že nejnovější turecký výtvor je problémový spíše z jiného hlediska.


Ať už jsem měl kebab (döner, gyros...) kdekoliv, obdivoval jsem vždycky to, jaká hromada věcí se do toho pita chleba vešla. Vypadalo to, že všechno nekontrolovaně přeteče ven, ale stačilo vzít alobal, trochu přimáčknout, zamotat a krásně kompaktní jídlo bylo na světě. Na jezení při chůzi stále moc ne, ale u stolu v pohodě. Jenže v KFC by alobal neprošel, a tak přichází ke slovu již jednou zmiňovaná krabička. Nic nikdo nepřimáčkl, ani trochu "neudusal". Prostě pita chléb a v něm hromada zelí, okurky, rajčata a nakrájené stripsy jemně položené navrchu. Samozřejmě už držené jen krabičkou, protože pita chleba není tak vysoký.


Jakmile tedy vršek krabičky otrhnete, začíná ta pravá zábava. Upatláni omáčkou chytáte vypadávající kousky stripsů a přemýšlíte, jak se to má sakra jíst. Jednoduše se to civilizovaně jíst nedá - a snažit se nakombinovat kousek od všeho v jednom soustu taky moc nejde. Jedna půlka je zalitá omáčkou orientální (taková sladká kečupová BBQ) a druhá zase koprovou (docela osvěžující jogurtová). Každé sousto jiná ves. Když sníte stripsy navrchu zvlášť, zbyde jen (kupodivu dobrá) pita a zelí.

Kebab jednoduše nefunguje dohromady. Vzato kousek po kousku nabízí: skvělé stripsy, docela dobré omáčky, dobrou pitu a i dobrou zeleninu - ale dohromady to není vůbec nic extra a slovo "kebab" je opravdu jen v názvu, protože ze stripsů maso pečené na otáčecím rožni nevyrobíte ani s tureckou čepičkou na hlavě. Je toho dost, hlady neumřete, ale vsadím se, že podruhé si ho už nedáte. A jestli chcete poradit, nedávejte si ho ani poprvé, o nic nepřijdete.

úterý 10. července 2012

Recenze: Domyno Burger Bar

Domyno Burger Bar je relativně nedávno otevřený podnik rozšiřující již tak širokou nabídku centra Domyno, které se zaměřuje na poskytování služeb sportovních (od posilovny po tenisové kurty) přes ubytovací (kolej a hotel) až po stravovací (restaurace, kantýna a burger bar). Nenajdete ho nikde v centru, ale na Praze 4 - Lhotce (viz mapa, je to ale ještě kus za rohem u sportovního areálu, cedule vás navede). Pro většinu asi trochu z ruky, pro místní ale neuvěřitelná pecka.

Menu je prosté - pět burgerů (z nichž část už byla jednou obměněna), k tomu pár příloh a tři saláty pro ty, co přeci jen po mučení svých těl pár metrů od burger baru drží jakous takous dietu. Že to majitelé se svým novým přírůstkem ale myslí opravdu vážně, dokazuje i tenhle článek o tom, jak podnik zakládali, a pak druhý článek představující jednotlivé suroviny. Vlastní směs masa, které se mele přímo na místě, bulka, kterou peče na zakázku pekař na Slapech a zelenina tuzemské produkce (proto asi taky hlávkový salát místo ledového). Pečlivá pozornost byla prý věnována i výběru té správné kyselé okurky. Tomu říkám zapálení pro věc!

Ale nejdůležitější je, jak to všechno chutná, že? "Ah..." aneb dobře. Vážně dobře. Burger č. 2 (89 Kč), aneb ta největší klasika: Bulka (miluju to vypálené (DB)!) je sice velká jak hrom, ale stejně jako u té z Blackdog Cantiny je její poměr k ostatnímu tak akorát (na rozdíl třeba od bohemiabagelovské, která má tendenci být sušší a až moc přebíjející). Maso chuťově vyladěné, propečené na well-done, ale stále dostatečně šťavnaté. Velký široký plátek slaniny vypečený dokřupava dodává extra chuť a čerstvá zelenina to hezky doplňuje - hlávkový salát (kupodivu) opravdu nevadil a křupání ledového mi nechybělo. Jen ta gouda, byť hezky rozpuštěná, zdá se nepřidávala nic navíc (možná by se dalo požádat o čedar, který dávají na burger č. 3). Mazivo zastupuje pouze majonéza, která se ukrývá vespod pod masem a popravdě, té mohlo být víc. Kečup mi ani nechyběl, ale pokud bych měl burgeru z Domyna vytknout, tak právě to, že mohl lépe "klouzat" (jako Infarkt z Blackdog Cantiny nebo Lokál burger z The Tavern). A ještě dodatek pro pálivomilce: mistička s velkou porcí jalapeňos na požádání k burgeru zdarma.


Burger bychom již měli rozkousaný, co žvýkat k němu? Na výběr jsou hranolky (39 Kč), cibulové kroužky (39 Kč), zeleninové chipsy (39 Kč), coleslaw (19 Kč) nebo míchaný salát (39 Kč). Nejlepší je, že všechno je opět domácí. A zrovna ty hranolky - téměř dokonalé. Až na pár kousků parádně křupavé, se skvělým měkkým vnitřkem a v ideálních tvarech a velikostech, žádné zmetky. Takhle by měly vypadat hranolky standardně v každé burgrárně. Navíc k nim byla parádní hustá domácí asi-tatarka. Jediná výtka: mohlo by jich být víc).


Cibulové kroužky bohužel zklamání. Sice s opravdovou cibulí vevnitř, ale těstíčko naprosto bez chuti, jako by ho někdo zapomněl osolit. Vše zachraňovala povedená barbecue omáčka. Coleslaw v malé mističce jsem dostal nejspíše jako bonus, spolustolovník tolik štěstí neměl. Nebyl nijak špatný, ale za peníze si ho dávat nemusíte. Spíše sladký než sladkokyselý a nějak moc omoku místo samotného křupavého zelí a mrkve. Zeleninové čipsy netestovány.


Suma sumárum, kdyby Domyno Burger Bar vyrostl v každé městské části Prahy a v každém městě za Prahou jako McDonald's, myslím, že by se vůbec nikdo nezlobil. Máme tu další podnik, který bere burgery vážně a přesně takhle by to mělo vypadat. Vlastní unikátní koncept, vlastní příprava všeho, co jde, k tomu dobře natočená Plzeň, servírování na klasických talířích a s přílohami v mističkách a pohodlné sesle - co víc si přát? Možná ještě nějaký supr dezert... :) Domyno Burger Bar v dnešní rostoucí konkurenci rozhodně nepodceňte. Má ode mě palec nahoru a taky ocenění za poměr cena/výkon. Ve šťastných hodinách (15:00-18:00) je totiž všechno ještě s 20% slevou.

středa 27. června 2012

Pizza v Římě: Forno Campo de Fiori vs Forno Marco Roscioli

Pro tento souboj pizz jsem se inspiroval tímto článkem na Serious Eats. Našli v Římě dvě tradiční pekárny, které jsou od sebe vzdálené ani ne pět minut pěšky, zvolili zbraň - pizzu - a prostě je šli otestovat v přímém souboji. Pro začátek je ovšem nutné podotknout, že není pizza jako pizza. Tady ji totiž nepečou ani tenkou, ani tlustou a už vůbec ne kulatou, ba dokonce ani hranatou. Pizza bianca je, aspoň podle Wikipedie, římská specialita a je to v podstatě víc focaccia než pizza (a že je to focaccia si mysleli i české turistky, které koukali na toho frajera z Forno Campo de Fiori skrz výlohu).


Pizza bianca je čistě jen těsto potřené olivovým olejem a solí. Další variantou je pizza rossa, kde je navíc ještě tomatová omáčka a nakonec pizza mozzarella, kde je navíc ještě mozzarella a tato varianta se tak nejvíce podobá pizze, tak jak ji známe. Poslední variantou by měla být bianca s tenkými plátky brambor, ale tu v době mé návštěvy nenabízela ani jedna pekárna.

Abyste tomu rozuměli, v obou pekárnách to frčí jak na běžícím pásu. Pizzy létají do pece a z pece neuvěřitelnou rychlostí a neméně rychle mizí i z výstavního pultu. Jak se ukáže, čerstvost je u této pizzy naprosto zásadní.

Forno Campo de Fiori (web)
První zastávkou tedy byla pekárna Forno Campo de Fiori a náměstí stejného jména. Pekaře v práci s neuvěřitelně měkkým těstem můžete obdivovat skrze výlohu a vevnitř to funguje tak, že si u pultu zboží objednáte, dostanete ho do ruky a až při cestě ven zaplatíte u východu. V nabídce je kromě pizz i nějaké klasické pečivo jako chleba, koláče a sušenky. Pro testování byla zvolena pizza bianca a mozzarella, protože těm slovům ze Serious Eats, že ne ke každé pizze se hodí sýr, jsem prostě nechtěl uvěřit.


Jenže ukázalo se, že čerstvá pizza v případě tohoto druhu pizz znamená asi leda "právě zrovna teď vytažená" a moje bianca měla už asi pár minut za sebou. Z Forno Campo de Fiori je spíše tenčí, má více křupavého zevnějšeku a jen trochu měkkého vnitřku. Ochucená je dobře, o tom žádná, ale prostě... nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to jenom upečené těsto s olivovým olejem a se solí. Dobré, jako sendvičové pečivo určitě skvělé, ale prostě nic, kvůli čemu bych musel do Říma.


A co mozzarella? Velice podobné dojmy. Dobrá rajčatová omáčka, dobrá mozarella, dobrý pečivový základ, ale spíše než jeden extra lahodný celek tři dobré věci u sebe. Asi jsem měl moc velká očekávání, ale zkrátka - nebyl jsem nikterak ohromen.



Forno Marco Roscioli (adresa)
Změní se moje nadšení díky Forno Marco Roscioli? Tahle pekárna byla ještě natřískanější než předchozí konkurence. Sortiment je zde o trochu širší a pulty jsou přecpané lákavými koláči a ještě více druhy sušenek a pečiva. Dokonce je tu i malé posezení na barových stoličkách vzadu prodejny, které jsem po předchozím sezení na obrubníku u kašny uvítal.


V rámci přímého souboje jsem opět zvolil biancu a mozzarellu. A zde se ukázalo, že u čerstvosti jde vážně o sekundy. Tentokrát jsem měl biancu jen pár momentů poté, co opustila pec a bylo to znát. Ale celkově: zde jí dělají trochu tlustší, což znamená méně vypečeného zevnějšku a více vláčného vnitřku. Lahůdka, pro kterou bych zabíjel? Nikoliv, ale lepší než ta první.


O mozzarelle se to již ovšem říct nedá, to byla totiž jedna velká umaštěná patlanice. Těsto bylo naprosto gumové a tenké, nedrželo tvar a přestože mozzarella a rajčatová omáčka byly naprosto v pořádku, tak to všechno chutnalo dobře zase jen díky těm samotným ingrediencím, soli a tuku, ne kvůli velkému kulinářskému umu.


Kdo je tedy vítězem?
Jak jste jistě pochopili, vyšla mi vlastně remíza. Klasickou biancu bych si dal příště u Marca Rosciolliho a když už bych měl nesnesitelnou touhu po mozzarelle, tak zas radši na Campo de Fiori. Co se pizzy biancy týče, dospěl jsem tedy k opačnému výsledku než Serious Eats. Stejně jako oni ale musím podotknout hlavně jednu věc - lepší bude vždycky ta, která bude nejčestvější. Po vytažení z pece už je vlastně skoro pozdě.

A co se obecného doporučení pro pizzu v Říme týče - zkuste tu pečenou dohranata, prodávanou na váhu. Najdete jí na každém rohu, říká se jí "pizza al taglio". Jen se vyhněte těm úplně nejturističtějším, cena by měla být tak do €14 za kilo. Nejlepší jsem měl paradoxně mimo samotný Řím v přímořské Ostii a také v Tivoli, kam turisté jezdí za slavnými římskými Villami.

pátek 8. června 2012

Recenze: Double Beef Kick z McDonald's

Je až neuvěřitelné, že po tolik let už dokáže McDonald's obměnovat speciální nabídku, když je to vlastně stále jedno a to samé - "něco v housce". Někdy mu pomůže právě probíhající událost, jako třeba letošní fotbalové Euro. A tak tu máme "něco ve fotbalové housce". Jmenuje se to Double Beef Kick a má se to skládat z: dvojité porce hovězího, čedaru, ledového salátu, okurky, červné cibule, omáčky McChicken a hořčice ve fotbalové housce sypané sezamem.


První, co mě zarazilo, bylo použití dresinku McChicken v hovězím sendviči. Ale budiž, není to přeci tak, že by ta omáčka byla z kuřete. Co vás určitě na první pohled zaujme, je docela velká a silná bulka, která to celé opravdu dobře drží pohromadě. Bohužel je trochu v něpoměru k ostatnímu obsahu: ty dva plátky masa jsou totiž neuvěřitelně tenoučké. Sice ne vysušené, ale úplně se v celém burgeru ztrácejí. Nepomůže ani celý zbytek oblohy, po většinu času cítíte nejvíce tu housku. Druhým problémem je omáčka McChicken. Nevím, jestli je to normální, ale připadala mi úplně stejná jako klasická neochucená majonéza, spíš tedy horší než majonéza. Měla jí sekundovat hořčice, ale o té jsem se dozvěděl až teď, když jsem si znovu přečetl oficiální popisek.

 

Překvapením bylo také to, že celý burger byl v krabičce ještě vložený do takového pytlíku ála nádražní fast food (viz foto). Celkově je ale Double Beef Kick zklámáním. Moc málo masa na až příliš pečiva. Nevýrazná omáčka. Absolutně nic extra. A to už vůbec nezmiňuji, že byl sestavený úplně opačně s masem dole a zeleninou nahoře. Já bych to takhle sice taky klasicky sestavil, nicméně není to tak, jak McDonald's oficiálně koncipoval. :)

Champions Fries za moc taky nestojí, jsou to velké, tlusté fláky brambor, které nemají co nabídnout, protože nejsou ani křupavé, ani nijak zvlášť chuťově dobré - na rozdíl od mřížek a podobných, které jsou chuťově lépe vyladěné a díky menší tloušťce i lépe křupají.

pondělí 9. dubna 2012

Rychlorecenze: Vídeňák z Boulevardu

Vídeňák v Boulevardu není moc velkou novinkou, uvedený byl už před pár měsíci, ale rychle se o něm zmínit, stojí za to. Dát 39 Kč za "párek v rohlíku" zní jako přehnaný luxus, ale on také Vídeňák není žádný "párek v rohlíku". Když pomineme načinčaný promo obrázek, stále nám zůstanou dvou párečky v křupavé (rozpékané) bagetce, které jsou - a to je to hlavní - doplněné ještě čedarem a slaninou, navíc podmáznuté nějakou majonézou a kečupem.


Kombinace naprosto výborná, protože všechny ze zmíněných věcí jsou skvělé sami o sobě a dohromady tvoří pěkně vypečený celek. Párečky jsou křupavé, slanina i sýr mají výraznou chuť a celé je to uspokojivé hlavně proto, že to díky velkému obsahu tuku a soli útoči na naše základní chutové pudy. Kaloricky určitě bomba, ale přesně proto je to tak dobré.

P.S. Nepříliš atraktivně sestavený exemplář focený navíc mobilem naprosto protiřečí všemu řečenému, ale tentokrát se vizuální stránkou nemusíte nechat odradit. :)

středa 21. března 2012

Recenze: The Tavern v Praze

The Tavern, podnik vyhlášený ještě než otevřel. Již dříve totiž američtí majitelé provozovali pojízdný catering zvaný Lokál burger a obráželi vybrané farmářské trhy a různé akce po celé Praze. Sláva jejich burgerů jim nakonec zajistila vlastní hospodu. Nebo bar. Či spíše restauraci. Tavernu...

Do malé hospůdky, která má zatím otevřeno jenom ve čtvrtek, pátek a sobotu od 18 do 22 není jednoduché se dostat a rozhodně doporučuji rezervaci pár dní předem (webové stránky). Postupně by mělo být otevřeno více a více a snad se někdy dočkáme klasického celodenního provozu. Zatím to totiž opravdu funguje jako takové menší rodinné večerní setkání. Majitelka vypomáhá s obsluhou a manžel se ohání v kuchyni. Dokonce v průběhu večera došlo na jedno blahopřání k narozeninám.

Základem nabídky je samozřejmě zmiňovaný Lokál burger. V základní verzi se 125g hovězího plemene Angus, sýrem gouda, salátem, rajčetem, cibulí a speciální omáčkou. (125 Kč, za 159 Kč s dvojitou porcí masa) V základu není slanina a obsluha byla poněkud překvapena naším skupinovým požadavkem o její přidání (za 15 kč). Po několikerém ověření, zdali zásoby budou stačit, usoudila, že budou, a tak jsme si objednali dle gusta vylepšený baconLokál.

Jak se ukázalo, zásob asi přeci jen nebylo tolik. Primárně totiž mají slaninu na kuřecí BBQ burger a nikoho nějak nenapadlo, že by ji lidé mohli chtít i na Lokála. Slaninu jsme tedy měli, ale jen nějaký miniplátek, navíc toho klasického typu naší anglické slaniny, která byla prakticky neznatelná ve výsledné chuti. Tím naštěstí negativa končí. Pokračujme ještě neutrálními poznámkami k použití goudy. Nic proti goudě, ale čedar je na burgeru prostě čedar. Mrzí to o to více, že - opět - na kuřecím BBQ burgeru čedar standardně je a taky je to na chuti hned znát.

Ale přes to všechno: Lokál burger je vynikající! Chuťově skvělé hovězí propečené standardně na medium, zelenina taková, jaká jen v zimě může být, speciální omáčka, která tomu dodává skluz a hlavně ta bulka. V životě jsem nejedl lepší hamburgerovou bulku. Tady neslouží jen jako "obal"/ obsahová vycpávka, ale jako jedna z hvězd celého burgeru. Chuťově brioškovitá, měkoučká, ale přesto držící. Příště se musím zeptat, jestli když je domácí, tak zdali ji opravdu pečou přímo na místě před otvíračkou. Doporučuji jít asi rovnou do dvojitého burgeru, abyste se pak nemuseli dojídat ještě BBQ pulled pork sandwichem.

Na druhou stranu si možná dejte jen jednovsrstvou klasiku, abyste se naopak BBQ pulled pork sandwichem dojíst museli. Je totiž naprosto dokonalý. Vepřové vyuzené na dřevě doměka a k dokonalosti s domácí BBQ omáčkou se slivovicí a coleslawem, který je příjemně nasládlý. Dohromady s již vychvalovanou bulkou prostě božské. Za cenu tuším 119 Kč.

Kuřecí BBQ burger, do kterého jsem měl možnost se jednou zakousnout, vynikal zmiňovaným čedarem a větší porcí slaniny a doporučit ho můžu určitě taky. V nabídce je ještě Blue Smoke Burger s modrým sýrem a dvě vegetariánské varianty, ale na to všechno dojde až někdy příště.

Co na menu nenajdete, jsou hranolky, které stojí 45 Kč za 150g a jde zatím o testovací provoz. Nejsou domácí, jde o mix hranolek od menších producentů, které běžně v obchodech nekoupíte. V praxi jsme dostali pár mřížek a zamotanců ála limitované hranolky v McDonald's a pár světlých dlouhatánů, které jsem v žádném jiném podniku ještě neviděl. Chuťově fajn, ale vzhledem k ceně příště spíše přihodím domácí dezert (brownies ad. - podle spolustolovníků dobré).

Kolem a kolem, The Tavern by určitě neměla uniknout pozornosti všech milovníků burgerů a všem, co chtějí ochutnat pořádné pulled pork. Přihoďte k tomu točeného Ježka a skvělé koktejly a o zábavu je postaráno. Plus: naprosto dokonalé servírování v plastových košíčcích na voskovém papíru! (a P.S. omluva za temnotu na prvních dvou fotkách... příště přísáhám, že nezapomenu normální foťák)

středa 8. února 2012

Recenze: Blackdog Cantina v Berouně

Legendární berounská Blackdog Cantina. Všichni už v ní byli, já loni málem taky, kdyby zrovna v ten den neměla z technických důvodů zavřeno. A jelikož stánek v Praze Na knížecí se nakonec bohužel nekoná, řekl jsem si: "Když nepřijde Blackdog Cantina za Fast Food Žurnálem, bude muset Fast Food Žurnál přeci jen za Blackdog Cantinou." Zkrátka, konečně jsem ochutnal, o čem to všichni básnili.

Budu sice opakovat to, co už je všeobecně známo, ale přeci: BDC je opravdu malá. Malinká. Vejde se do ní jenom dvacet lidí (včetně pěti na stoličkách u baru) a to si ještě všichni pomalu dýchají na záda. Majitelé s tím samozřejmě nic nezmůžou a pokud by bylo takových kantýn po Berouně pět, tak by všechno taky bylo v pořádku, jenže poptávka hladovců je veliká a bez rezervace jít i ve všední den na oběd je skoro odvážný risk.

A co tedy jídlo? Kompletní menu naleznete na oficiálních stránkách a pokud to náhodou nevíte, je zaměřeno na severoamerickou a mexickou kuchyni. Takže jedny vepřové tacos jako předkrm, prosím! A pro kamaráda jedny buffalo křidélka, děkujeme. Tacos (75 Kč za dvě, 50 Kč za jedno) byly dobré, předkrmová velikost. Vepřové chuťově parádní, mohlo ho jen být trochu více stejně jako smetany. Křidélka (45 kč, byť dle menu 65 Kč) prý dobrá, ale nic zázračného oproti nabídce jiných vyhlášených podniků.


Zázraky se totiž v BDC očekávají hlavně od burgerů. Vlastní bulky, aneb přesněji briošky, maso z jatek Vojenice a asi pět různých možností na výběr. Bez většího váhání jsme sáhli po Infarkt burgeru, který si vydobil největší slávu a i obsluha jej sama doporučuje (spolu se Smradlavým Francouzem) , když někdo váhá. Složení: hovězí burger, slanina, sýr, salát, rajče, cibule, guacamole, bylinková majonéza a Ancho chilli v briošce. Jinak řečeno: strašná mňamka. Díky guacamole, majonéze a ancho chilli omáčce všechno klouže jak ďas, takže do sebe burger naládujete, ani nebudete vědět jak (a to i ve větší 200g variantě - 135 Kč). Maso výborné, slanina výrazná, jediná výtka směřuje k sýru, který hrál jenom vedlejší roli "křoví" a na chuti nebyl vůbec poznat.

Další drobná výtka směřuje jen k tomu, že jak z tacos tak z burgeru teklo ohromné množství šťávy a opravdu se to nedalo jíst ani slušně, ani bez totálního umazání. Prostě bacha na létající omastek (a omastek odrážející se od louže omastku, co se vám vytvoří na talíři), ať nedopadnete jako já. A k tomu jedna nelogičnost: proč se burgery servírují na piditalířcích, zatímco tacos i čokosmrt (o té níže) mají naopak megatalíř?

Čokosmrt, vyhlášený dezert ze stálého menu (vedle cookies a muffinů), je vlastně pouze přejmenované brownie. Vcelku velký kulatý dortík, bohužel ne tolik dekadentně čokoládový, jak by název napovídal, ale ani ne vysušený, aby vám to smrtelně vadilo. V době naší návštěvy podávaný s nějakým svařeným ovocem a javorovým sirupem (běžně totiž s čokoomáčkou). Na co nás však nikdo neupozornil, že stojí 65 Kč místo 45 Kč, jak uvádí tištěné menu (asi to bylo právě kvůli tomu ovoci). K pití jsme měli zázvorovou limonádu a ledový čaj, oboje domácí, oboje dobré a za 3dc/20 Kč parádní.

Vzato kolem a kolem: Blackdog Cantina je opravdu unikátní podnik, který my Pražáci Berounu upřímně závidíme a doufáme, že se mu k nám přeci jen povede nakonec expandovat. Koncept v našich podmínkách unikátní a provedení velice dobré. Ceny za kompletní jídlo i s pitím jsou přeci jen vyšší než vaše běžná hotovka v hospodě, ale určitě stojí za to.