středa 27. června 2012

Pizza v Římě: Forno Campo de Fiori vs Forno Marco Roscioli

Pro tento souboj pizz jsem se inspiroval tímto článkem na Serious Eats. Našli v Římě dvě tradiční pekárny, které jsou od sebe vzdálené ani ne pět minut pěšky, zvolili zbraň - pizzu - a prostě je šli otestovat v přímém souboji. Pro začátek je ovšem nutné podotknout, že není pizza jako pizza. Tady ji totiž nepečou ani tenkou, ani tlustou a už vůbec ne kulatou, ba dokonce ani hranatou. Pizza bianca je, aspoň podle Wikipedie, římská specialita a je to v podstatě víc focaccia než pizza (a že je to focaccia si mysleli i české turistky, které koukali na toho frajera z Forno Campo de Fiori skrz výlohu).


Pizza bianca je čistě jen těsto potřené olivovým olejem a solí. Další variantou je pizza rossa, kde je navíc ještě tomatová omáčka a nakonec pizza mozzarella, kde je navíc ještě mozzarella a tato varianta se tak nejvíce podobá pizze, tak jak ji známe. Poslední variantou by měla být bianca s tenkými plátky brambor, ale tu v době mé návštěvy nenabízela ani jedna pekárna.

Abyste tomu rozuměli, v obou pekárnách to frčí jak na běžícím pásu. Pizzy létají do pece a z pece neuvěřitelnou rychlostí a neméně rychle mizí i z výstavního pultu. Jak se ukáže, čerstvost je u této pizzy naprosto zásadní.

Forno Campo de Fiori (web)
První zastávkou tedy byla pekárna Forno Campo de Fiori a náměstí stejného jména. Pekaře v práci s neuvěřitelně měkkým těstem můžete obdivovat skrze výlohu a vevnitř to funguje tak, že si u pultu zboží objednáte, dostanete ho do ruky a až při cestě ven zaplatíte u východu. V nabídce je kromě pizz i nějaké klasické pečivo jako chleba, koláče a sušenky. Pro testování byla zvolena pizza bianca a mozzarella, protože těm slovům ze Serious Eats, že ne ke každé pizze se hodí sýr, jsem prostě nechtěl uvěřit.


Jenže ukázalo se, že čerstvá pizza v případě tohoto druhu pizz znamená asi leda "právě zrovna teď vytažená" a moje bianca měla už asi pár minut za sebou. Z Forno Campo de Fiori je spíše tenčí, má více křupavého zevnějšeku a jen trochu měkkého vnitřku. Ochucená je dobře, o tom žádná, ale prostě... nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to jenom upečené těsto s olivovým olejem a se solí. Dobré, jako sendvičové pečivo určitě skvělé, ale prostě nic, kvůli čemu bych musel do Říma.


A co mozzarella? Velice podobné dojmy. Dobrá rajčatová omáčka, dobrá mozarella, dobrý pečivový základ, ale spíše než jeden extra lahodný celek tři dobré věci u sebe. Asi jsem měl moc velká očekávání, ale zkrátka - nebyl jsem nikterak ohromen.



Forno Marco Roscioli (adresa)
Změní se moje nadšení díky Forno Marco Roscioli? Tahle pekárna byla ještě natřískanější než předchozí konkurence. Sortiment je zde o trochu širší a pulty jsou přecpané lákavými koláči a ještě více druhy sušenek a pečiva. Dokonce je tu i malé posezení na barových stoličkách vzadu prodejny, které jsem po předchozím sezení na obrubníku u kašny uvítal.


V rámci přímého souboje jsem opět zvolil biancu a mozzarellu. A zde se ukázalo, že u čerstvosti jde vážně o sekundy. Tentokrát jsem měl biancu jen pár momentů poté, co opustila pec a bylo to znát. Ale celkově: zde jí dělají trochu tlustší, což znamená méně vypečeného zevnějšku a více vláčného vnitřku. Lahůdka, pro kterou bych zabíjel? Nikoliv, ale lepší než ta první.


O mozzarelle se to již ovšem říct nedá, to byla totiž jedna velká umaštěná patlanice. Těsto bylo naprosto gumové a tenké, nedrželo tvar a přestože mozzarella a rajčatová omáčka byly naprosto v pořádku, tak to všechno chutnalo dobře zase jen díky těm samotným ingrediencím, soli a tuku, ne kvůli velkému kulinářskému umu.


Kdo je tedy vítězem?
Jak jste jistě pochopili, vyšla mi vlastně remíza. Klasickou biancu bych si dal příště u Marca Rosciolliho a když už bych měl nesnesitelnou touhu po mozzarelle, tak zas radši na Campo de Fiori. Co se pizzy biancy týče, dospěl jsem tedy k opačnému výsledku než Serious Eats. Stejně jako oni ale musím podotknout hlavně jednu věc - lepší bude vždycky ta, která bude nejčestvější. Po vytažení z pece už je vlastně skoro pozdě.

A co se obecného doporučení pro pizzu v Říme týče - zkuste tu pečenou dohranata, prodávanou na váhu. Najdete jí na každém rohu, říká se jí "pizza al taglio". Jen se vyhněte těm úplně nejturističtějším, cena by měla být tak do €14 za kilo. Nejlepší jsem měl paradoxně mimo samotný Řím v přímořské Ostii a také v Tivoli, kam turisté jezdí za slavnými římskými Villami.

pátek 8. června 2012

Recenze: Double Beef Kick z McDonald's

Je až neuvěřitelné, že po tolik let už dokáže McDonald's obměnovat speciální nabídku, když je to vlastně stále jedno a to samé - "něco v housce". Někdy mu pomůže právě probíhající událost, jako třeba letošní fotbalové Euro. A tak tu máme "něco ve fotbalové housce". Jmenuje se to Double Beef Kick a má se to skládat z: dvojité porce hovězího, čedaru, ledového salátu, okurky, červné cibule, omáčky McChicken a hořčice ve fotbalové housce sypané sezamem.


První, co mě zarazilo, bylo použití dresinku McChicken v hovězím sendviči. Ale budiž, není to přeci tak, že by ta omáčka byla z kuřete. Co vás určitě na první pohled zaujme, je docela velká a silná bulka, která to celé opravdu dobře drží pohromadě. Bohužel je trochu v něpoměru k ostatnímu obsahu: ty dva plátky masa jsou totiž neuvěřitelně tenoučké. Sice ne vysušené, ale úplně se v celém burgeru ztrácejí. Nepomůže ani celý zbytek oblohy, po většinu času cítíte nejvíce tu housku. Druhým problémem je omáčka McChicken. Nevím, jestli je to normální, ale připadala mi úplně stejná jako klasická neochucená majonéza, spíš tedy horší než majonéza. Měla jí sekundovat hořčice, ale o té jsem se dozvěděl až teď, když jsem si znovu přečetl oficiální popisek.

 

Překvapením bylo také to, že celý burger byl v krabičce ještě vložený do takového pytlíku ála nádražní fast food (viz foto). Celkově je ale Double Beef Kick zklámáním. Moc málo masa na až příliš pečiva. Nevýrazná omáčka. Absolutně nic extra. A to už vůbec nezmiňuji, že byl sestavený úplně opačně s masem dole a zeleninou nahoře. Já bych to takhle sice taky klasicky sestavil, nicméně není to tak, jak McDonald's oficiálně koncipoval. :)

Champions Fries za moc taky nestojí, jsou to velké, tlusté fláky brambor, které nemají co nabídnout, protože nejsou ani křupavé, ani nijak zvlášť chuťově dobré - na rozdíl od mřížek a podobných, které jsou chuťově lépe vyladěné a díky menší tloušťce i lépe křupají.