sobota 24. listopadu 2012

První dojmy: Dish {fine burger bistro}

Okolo Dish {fine burger bistro} se v posledních týdnech strhla sociálně-sítní chumelenice. Desítky, ba stovky, natěšených fanoušků očekávali podnik, který neslibuje vlastně nic víc, než dokonalé burgery. A burgery jsou jednoznačně to, co poslední dobou frčí, takže proč se nezařadit do fronty také, že? Otevření na sebe naštěstí nenechalo dlouho čekat a v pondělí 19.11. se pro první jedlíky dveře do malého podniku na Vinohradech otevřely.


O to víc mě mrzí, že zdá se zbylo na mě, abych nadšení kolem tohoto neskutečně "vyhajpovaného" podniku zase trochu zkrotil (byť už i na Facebooku se ozvalo pár ojedinělých nespokojených hostů). Začněme prohlídkou luxusně vypadajících webových stránek, kde ale pozorný člověk začne cítit první podraz. 179 Kč za burger, ve kterém je jen 120g masa? Domácí hranolky zvlášt - za dalších 39 Kč? Omáčky opět zvlášť, kde i kečup (byť domáci) vyjde na dalších 26 Kč? To se může jeden kompletní zážitek pěkně prodražit. Hlavně ho nechtějte zapít Colou, 0,2l za 35 Kč je k pousmání (ale nabízí tu i Coca-Colu vanilkovou, která je rozhodně zajímavější volbou). Naštěstí se tu ale točí také levné unětické pivo. Ale přestaňme remcat nad cenami, na ty se dá po skvělém jídle snadno zapomenout.

Takže co si dáme? Bez většího přemýšlení tu největší klasiku - Dish burger (120g hovězího masa s cheddarem, slaninou, dish kečupem, aioli z pečeného česneku, nakládanou okurkou a salátem) a domácí hranolky. Začněme burgerem, protože hranolky pár vteřin po doručení putovaly zpátky do kuchyně - ale k tomu se vrátíme. Na pohled vypadá místní "vlajková loď" skvěle, ale nevěřte fotkám, které záhadně zkreslují - ve skutečnosti je opravdu hodně malý! Ale co chuť, mamma dish? O tu přeci ve výsledku hlavně jde!


A díky bohu, na tu si stěžovat opravdu nejde. Maso je krásně šťavnaté, domácí uzená slanina výrazná a zbytek vnitřních ingrediencí nijak napřekáží těmto dvěma favoritům. Díky kečupu a aioli to klouže jak po másle. Avšak i zde si dovolím drobnou výtku - bulka je relativně suchá. Vypadá krásně, všechno drží pohromadě pěkně, ale je prostě suchá a nebýť šťavnatosti všeho ostatního, dělala by problémy - proč ji neopéct třeba na másle?

Vraťme se k hranolkům. Věřte, něvěřte, ale už před příchodem jsem tušil, jaké hranolky dostanu. Mastné a gumové. Hádejte, co jsem dostal! Mastné a gumové "hranolky", které bohužel nechutnaly ani jako hranolky. Takže reklamace a snaha o nápravu. Hádejte, co jsem dostal podruhé! Úplně ty samé gumové, syrově chutnající parodie na hranolky, ale ještě mastnější než poprvé. Slova, že mi nebudou započítány na účet, mi bylo pramalou útěchou. I druhou porci jsem musel nechat nedotčenou, protože tak hrozné hranolky jsem vážně ještě nejedl. Že vyjdou z friťáku gumové a že je obsluha nenechá nijak okapat nebo neosuší v ubrouscích, takže jsou mastné jak pra*e, dokážu pochopit, ale tady musí být chyba ještě někde jinde, protože byly hrozné i chuťově, vážně jak syrové brambory a bohužel to nedokážu nějak lépe popsat. Nejlepší na nich byl asi vzhled (když si odmyslíte tu mastnotu), protože barvu měly vcelku slušnou.

Jaké bylo pro celé fiasko vysvětlení? Zaprvé, že za to může nový vyměněný olej. Po druhé reklamaci už jen rezignované konstatování: "To jsou hranolky z brambor..." Ani jedno vysvětlení mě moc neuspokojuje, protože i kdyby to s tím olejem byla pravda a večer z vyjetého oleje létají krásně křupavoučké hranolky přímo do huby, mě jako zákazníkovi, který dostal tu skleničku mastných pahranolek, je to úpřimně jedno.

Jen letmo zmíním, že dámská část obsluhy si asi úsměv schovávala na slunější zítřky, že rustikální stoly, které asi nejsou ničím napuštěné, jsou již potřísněné řadou mastných fleků (nebo to tak aspoň vypadá), ale třeba že muzejní nádobí a vůbec celý podnik jinak vypadá skutečně stylově.

Problém mám v zásadě hlavně s tím, že se zde servírují jenom předkrmy, no a pak samozřejmě s nekonzistentní (ne)kvalitou oněch katastrofálních hranolek. Ti lidé, kteří i o nich hlásí, jak jsou úžasné, si to snad přeci nevymýšlejí, ne? Já se tedy do Dishe nějakou dobu nevrátím, přesvědčte mě mezitím prosím o tom, že hranolky už jsou v pohodě a že se třeba začaly podávat i hlavní chody. Protože potenciál ke kvalitě zde určitě je.

pátek 2. listopadu 2012

Recenze: Bread Gap Fresh Sandwiches

Pro začátek bych rád uvedl, že na Bread Gap miluji minimálně tři věci: logo, základní koncept (hotové, předbalené, ale čerstvé sendviče) a fakt, že si pečou vlastní sendvičový chléb. V praxi už ale tak nadšený nejsem a hned se pokusím vysvětlit proč. Sami majitelé uvádějí jako zdroj zkušeností a inspirace Londýn a tam opravdu sendviče frčí, o tom žádný pochyb. Bread Gap začínal a stále působí jako cateringová společnost, ale tu vůbec hodnotit nebudu, protože s ní nemám žádné zkušenosti. Řeč bude o "stánku", který byl otevřen teprve před pár týdny, a o tom, co se v něm prodává.

Když byl ohlášen a já si přečetl, o čem že ten celý Bread Gap vlastně je, úroveň nadšení byla veliká. Hnedka mě napadlo, no paráda, v Česku otevře něco ve stylu Pret A Manger nebo EAT., dvou velkých britských sendičářských řetězců, kde bývá ve špičkách narváno jak v McDonaldu. Krásně zabalené a neskutečně lákavě vypadající, byť ne zrovna levné, sendviče a další doplňkový sortiment v příjemně zařízených provozovnách. Prostě takový ten typ podniku, kde si napoprvé ani nemůžete vybrat, a jen koukáte, co všechno krásného vlastně mají. Pak třeba zjistíte, že chuťově je to vlastně jen "dobrý" sendvič, který jen vypadá strašně "cool".

Pro ilustraci jedno nakouknutí do londýnského Pretu:


No a pak vylezete na Budějovické z metra a vidíte tohle (foto od Bread Gapu):


Takže co to tam vlastně máme... kafe, kafe, kafe, kafe a nějaké krabičky v chlaďáku. A kdepak se schovávají sendviče? Jo, aha, ty na téhle fotce ani pořádně neuvidíte, protože se skrývají až ve spodním fochu. Dokážu pochopit, že najít ideální místo dá práci, že třeba nebylo pointou vytvořit i posezení, i že chlaďák byl zvolen proto, že je české výroby a majitelé jsou patrioti, ale nedokážu pochopit, jak u sendvičárny mohou sendviče zabírat asi tak 5% celkové prodejní plochy a co tam proboha dělají ta kvanta balené kávy. Proč nepořídit nějaký pořádný stroj a nevařit pořádnou kávu do kelímku? Je to teďka v módě a i přes blízkou konkurenci Costa Coffee, M&S a čeho všeho by se s čerstvě praženou kávou určitě dalo prosadit (protože ta je teďka taky v móde, na rozdíl od plechovky zvětralého Illy). 

Ale pojďme se tedy podívat na ty sendviče. Přestože to tak nevypadá, mají právě oni být hlavním tahounem byznysu. Čím se bread gap chlubí nejvíce, je vlastní sendvičový chléb Tramezzino. To je rozhodně něco, na čem se dá stavět. Náplně pak zahrnují klasiku typu šunka s kyselou okurkou (59 Kč), přes tuňáka s kukuřicí (79 Kč) až třeba po šunku serrano (99 Kč). Stánek Bread Gap má bohužel oproti cateringovému menu sortiment osekaný (nabízí 9 z 16 druhů). V krabičkách se skrývají saláty caesar, tabouleh a hummus a nabídku doplňují ještě brownies (39 Kč, na pohled úžasné, ale netestované) a madlenky s šafránem.

O jednotlivých prodávaných sendvičích se můžete dočíst v tomto lehce přehnaně marketingovém článku, kde se to jen hemží výrazy jako "maximální chuťový zážitek", "exkluzivní chutě" a samozřejmě "kvalitní". Zmiňovaný "chuťový prožitek" mají nejspíše navodit už přiložené fotografie, jako třeba tahle (Šunkový se sýrem a okurkou):


To vypadá docela dobře, ne? Poctivě naplněný sendvič - nic světoborného, ale s kvalitními surovinami to musí fungovat. Jenže realita vypadá nějak takhle (sendvič E-BLT):


Nebo takhle (tuňák s kukuřicí a jalapeňos):


No promiňte, že nad těmi tenkými chudáčky nejásám nadšením, byť chuťově to mají vlastně docela dobré. E BLT je fajn až na pár drobností, jako třeba že vaječná omeleta se v něm úplně ztrácí, avokáda mohlo být více, slaniny taky... chápete. Tuňák taky dobrý, ale i tuňák od Crocodillu vypadá lépe a více naplněně (neříkám, že je lepší chuťově).

Dále jsme ve skupince otestovali ještě šunkovou klasiku (opět dobrý, ale nic extra) a Brie s brusinkami, ve kterém nebyly žádné brusinky (ale to byla jednoznačně ojedinělá chyba, při druhé návštěvě jsem je tam chlaďáku viděl).

Vzato kol a kolem, Bread Gap má rozhodně potenciál stát se tou "cool sendvičárnou", jenže nejvíc "cool" je na něm momentálně akorát to logo. Žádná nafintěná provozovna (byť paní prodavačka je moc milá a ochotná), žádné na pohled úžasně hezké a hezky zabalené sendviče a bohužel ani žádné chuťové orgie.

Jak si představuji cool balený hotový sendvič? Třeba takhle, byť je zrovna - oukej - hranatý. The New York Bloomer z Pret A Manger se sedmizrnným chlebem, salt beef, okurkami, baby špenátem a anglickou majonézovou hořčicí. Přestože chleba mě nenadchnul, kombinace soleného hovězího s hořičnou mayo byla úžasná a navíc vypadá skvělě a naducaně - když ho prozkoumáte pozorně, všimnete si, že spodní půlka sendviče už ale tak naducaná není. Všechno je to sendvičová hlavologie a já už se zase těším do Londýna. ;)