neděle 17. února 2013

Po Londýně s prázdných žaludkem - část III.

Po Londýně s prázdným žaludkem - část I. - MEATmarket, Honest Burger
Po Londýně s prázdným žaludkem - část II. - Golden Union, Moolis, Chicken Valley, Tortilla
Po Londýně s prázdným žaludkem - část III. - Cinnabon, Krispy Kreme

Závěrečná část jedlých zážitků z Londýna bude zakončena sladkými dojmy z jednoho skořicí provoněného podniku.

Cinnabon (web)
Poté, co jsem Cinnabon viděl v pořadech Undercover Boss a Fast Food Mania, věděl jsem, že tuhle slavnou americkou skořicovou rolku musím ochutnat. Řetězec, který má stovky poboček po celém světě a prodává vlastně jen jeden jediný produkt, musí něco dělat dobře. Ve Velké Británii má Cinnabon už jen čtyři pobočky, z nichž jedna jediná je v samotném Londýně, a to hned u Picadilly Circus, takže ji nelze při turistickém procházení minout.


Jedna klasická velká skořicová rolka, aneb Cinnabon (na oficiální fotce, vlastní se nevyvedla), stojí £3,50 a pokud máte zálusk na verzi s pekanovými ořechy anebo čokoládovou polevou, připravte si rovnou 4 libry. Ušetřit se dá nákupem hned čtyř kusů, které vyjdou na 10, anebo v rámci ochutnávky obětovat jen jednu libru za dva malé kousky Cinnabon bites. Kompletní nedlouhé menu tady.

Jak ta skořicová nádhera chutná? Odlišně, než byste asi čekali. Těsto totiž nijak nepřipomíná šneky z našich pekáren, ale spíše kynuté knedlíky. Překvapivé, ale vůbec ne na škodu - ostatně plastové vydličky a nože nejsou k Cinnabonům distribuovány náhodou. Ve spojení s bohatou skořicovou náplní a sladkou polevou z krémového sýra jde o božskou kombinaci a díky velikosti jde spíše o plnohodnotné jídlo než o malý dezert na závěr. Rolky se mají vyrábět každou půl hodinu čerstvé, aby je každý zákazník měl dostal ještě teplé. Čerstvost určitě hraji ve výsledné chuti velkou roli.


Při opětovné návštěvě jsem vyzkoušel Pecanbon, kde základ je stále stejně skořicový, ale na vrchu není extra porce klasické polevy, nýbrž bohatá hrst pekanových ořechů a karamel. Paradoxně mi přišel Pecanbon méně sladký než klasická varianta a trochu sušší. To množství polevy zkrátka dělá divy, takže příště bych se vrátil opět ke klasice. Anebo si za půl libry nechal na Pecanbon polevu přidat, proč s těmi kaloriemi troškařit, že...


Pokud jsem vás na tuhle sladkou nádheru nalákal - a já si myslím, že asi jo - vězte, že nejblíže to máme z ČR pro Cinnabon asi do Vídně, kde je hned několik poboček, nebo eventuelně do Katowic či Frankfurtu. Nebo se můžete, jako já, rovnou pokusit vyrobit si je doma (ačkoliv jsem byl na správné stopě a skořicové i sladké byly moje cinnaboníky dost, ještě budu muset na dokonalém provedení zapracovat :)).

Kam jinam na sladké?
Narazit v Londýně na dobrou sladkost není vůbec složité, prakticky všude někdo něco úžasně vypadajícího prodává. Z hlediska fast foodů bych zmínil jeden ze dvou nejvýznamějších amerických donutových řetězců - Krispy Kreme - který má po Británii řadu poboček a v některých z nich můžete pozorovat samotnou výrobu a jakmile se rozsvítí neonový nápis "Hot now", objednat si jeden čerstvě usmažený klasický donut s cukrovou polevu přímo z linky. Jenže jako u všeho ostatního, při cenách od  £1,20 za jeden donut člověka to mlsání zase rychle přejde.

Jako levnou supermarketovou mlsací alternativu můžu doporučit Triple Chocolate Cookies z prémiové řady Taste the Difference řetězce Sainsbury's. Čtyři velké čokoládou nabušené cookie za asi libru a půl  (ideálně dopoledne, když jsou čerstv...ě rozpečené) .


pátek 15. února 2013

Po Londýně s prázdným žaludkem - část II.

Po Londýně s prázdným žaludkem - část I. - MEATmarket, Honest Burger
Po Londýně s prázdným žaludkem - část II. - Golden Union, Moolis, Chicken Valley, Tortilla
Po Londýně s prázdným žaludkem - část III. - Cinnabon, Krispy Kreme

Minulá část minisérie s dojmy z Londýna se zaměřila na burgery a příznivci nové gastronomické vlny by mohli namítnout, že cokoliv jiného už nemá smysl popisovat, ale faktem je, že si určitě rádi přečtete i o dalších možnostech "rychlejšího" stravování, které fasfinující britské hlavní město nabízí. Oproti původnímu plánu přibude ještě část třetí, která se už konečně zaměří na sladké.

Golden Union (web)
Možná trpíte (stejně jako kdysi já) utkvělou představou, že v Londýně na každém druhé rohu stojí stánek, kde smaží tresky o sto šest a a prodávají je s tlustými hranolkami zabalené v novinách za pár kaček. Faktem je, že najít v dnešním Londýně nějakou pořádnou "chippy", tedy "fishandchipsárnu", dá pořádně zabrat. Pokud se tedy nenecháte zlákat pěkným obrázek a nápisem "Traditional Fish & Chips" na ceduli, která stojí před nejrůznějšími druhy hospod a vypadá vždycky podezřele stejně.


Golden Union sice existuje teprve od roku 2008, ale už se stihlo prosadit jako jeden z nejvyhlášenějších podniků. Menu představuje standardní nabídku, ale pozor, ceny jsou poněkud zastaralé. Za velkou porci Cod & Chips nyní zaplatíte bratru 11,50 liber a za mačkaný hrášek dalších 1,80 navíc.


Díkybohu je ale naštěstí porce skutečně veliká a ryba úžasná. Krásně pevné, na kousky se rozpadající maso ve zlatavém těstíčku a k tomu hranolky roztodivných tvarů, které naznačovali domáckost přípravy, ale chutnaly jako klasické mražené. Mačkaný hrášek sám o sobě připomínal spíše zážitky ze školní jídelny, ale v kombinaci s rybou si kupodivu perfektně seděl. Po snězení té ohromné porce tedy spokojenost, ale přeci jenom, dát asi čtyři stovky za smaženou rybu s hranolky a hráškem? To jen v Londýně kousek od Oxford Street... A teď schválně, jestli z fotky někoho praští do očí to samé, co nás.


Jako tipy na alternativní (neotestované) podniky předkládám následující: Kerbisher & Malt, Toff's, Poppies anebo cenově asi nejpříznivější Fryer's Delight.

Moolis (web)
Kozy frčí! Moolis je jeden z mnoha malých podniků snažících se urvat přízeň strávníků v uličkách městské čtvrti Soho. Přestože o sobě tvrdí, že nabízí "Indian Street Food", nebojte se, můžete si k "moolis" z místní nabídky i v teple sednout. Nabídka přímo evokuje dojem čerstvosti a kombinace surovin jsou z našeho pohledu určitě zajímavé a lákavé.


Ve dvou jsme otestovali hned první dva wrapy z naídky: kozí (na první fotce) a vepřový (na druhé). Kozu připravenou ve stylu punjabi do placky zvané roti doprovází brambory na kmíně, nakládaná červená cibule a čerstvý koriant. V klasické velikosti za £5,50. Vepřové na způsob goan zase dle menu doprovází salsa z granátových jablek, ve skutečnosti spíše jen zrníčka než salsa a ještě navíc zelí a salát.


Obě zamotané placky byly dobré, ale jednoznačným vítězem se stala koza. Ani ne tak kvůli masu (popravdě jsem to kozí od vepřového v chuti ani nerozeznal - což je možná dobře), ale kvůli bramborám a omáčce, ve které to bylo všechno promíchané. Vepřový mooli byl naopak poněkud suchý, protože salsa jaksi chyběla a to byl jeho největší problém, samotná zrníčka granátového jablka, jakkoli sladká a šťavnatá, to nemohla zachránit. Bál jsem se i suchosti placek, ale naštěstí neoprávněně.

Chicken Valley
Řetězců, které smaží halal kuře ve stylu KFC, je snad v Británii více než samotného amerického originálu. Nejrozšířenější je asi Chicken Cottage, ale když na ulici nenarazíte na ten, určitě spatříte alespoň Dixy Chicken, Maryland Chicken anebo nějaký identicky vypadají podnik se slovem "Chicken" v názvu - jako třeba Chicken Valley. Nabídka je pokaždé stejná, smažené kuřecí kousky, burgery se smaženým kuřetem, oproti KFC ale také grilované kuře peri peri a prostředí podniků většinou nevypadá příliš moderně.

Již loni v létě jsem navštívil Chicken Cottage u stanice metra Angel a dal si Mountain burger (vlastně takový Zinger s hash brown navrch) - zajímalo mě, jak si povede ve srovnání s u nás všudypřítomným ne-halal kuřetem plukovníka Sanderse. A byl jsem neskutečně překvapen, celý burger totiž chutnal naprosto identicky! Doufal jsem tedy, že Chicken Valley úspěch zopakuje.


Bohužel se mu to ale úplně nepovedlo. Kuřecí plátek chutnal jako kdyby byl spíše ze stehenního než prsního řízku, hash brown byl tlustého trojúhelníkovitého nepraktického tvaru a ani majonéza s nerozpuštěným sýrem to nezachránila. Hlad samozřejmě všechny nedostatky zakryl a burger mi navzdory všemu vlastně chutnal, ale ve srovnání s Kuřecí chatou to byla slabota. Dobrým důvodem pro návštěvu jsou hlavně ceny pohybující se do 5 liber za ty největší menu (testovaný burger stál tuším £2,50, v menu za 3,20).


Mimochodem, původně jsme sem vůbec nechtěli jít, cílem byl totiž Mr. Falafel na tržišti New Shepherd's Bush. Jenže přes fakt, že byla neděle a celé tržiště bylo zamřížované, holt ani falafel nejede.

Tortilla (web)
Řetězec s prostým názvem mexické placky servíruje v rychlém stylu burrita, fajity a saláty. V podstatě to samé, co nyní u nás Burrito Loco, ale ve vyfintěnějším prostředí, kde se můžete i pořádně posadit. Ale ba ne, rozdíl je i v surovinách, především maso je v Tortille skutečně masem.


Velké burrito přijde na £5,95, s tím že guacamole je za 0,70 libry extra a stejně tak hovězí je za příplatek. Pokud si do něj ale necháte nacpat všechno, tedy oba druhy fazolí, oba druhy rýže, sýr, salát, pico, salsu, smetanu a já nevím co ještě, skončíte s mackem, který dost možná atakuje hranici přinejmenším tři čtvrtě kila, a to je poměr cena výkon, který se v Londýně neodmítá. Navíc to celé chutná skutečně báječně a čerstvě. Jedinou výtku směřuji k absenci frijoles refritos, tedy vařených a poté pečených/smažených fazolí, které mi v mém burritu skutečně chyběly (v nabídce jsou totiž fazole jen čistě vařené, a to není ono).


Super(marketový) tip na závěr
Co si ale dát k jídlu, když nemám po ruce žádnou restauraci? Ani nechci, nebo nemohu, nic vařit? Anebo zkrátka nechci v tom zatraceně předraženém Londýně moc utrácet? Stačí najít nejbližší Tesco (stačí Express), koupit si Caramelised Onion Humous, k tomu nějaké čerstvě rozpečené pečivo - v Tescu mají takové křupavé bulky - a už si jenom čvachtat. Stojí asi libru a chutná naprosto fantasticky. Je v něm asi 60% karamelizovaných cibulí, takže to už technicky asi není ani hummus, ale v kombinaci s křupavým pečivem jde o dokonalou kombinaci. Za ostatní druhy nabízených hummusů (nebo ty z ostatních řetězců) vůbec neručím (protože třeba jalapeňos hummus chutá spíš jak papriková pomazánka a bio klasický hummus byl neuvěřitelně přesolený), ale tenhle je pecka.


pátek 8. února 2013

Po Londýně s prázdným žaludkem - část I.

Po Londýně s prázdným žaludkem - část I. - MEATmarket, Honest Burger
Po Londýně s prázdným žaludkem - část II. - Golden Union, Moolis, Chicken Valley, Tortilla
Po Londýně s prázdným žaludkem - část III. - Cinnabon, Krispy Kreme


Při objevování zajímavých míst a měst si určitě všichni občas přejeme, aby se nám toho do břicha vešlo ještě více a my mohli ochutnat ještě tu či onu úžasně vypadající věc. V případě Londýna dvojnásob, akorát se navíc přidává ještě přání, aby peněženka byla nafukovací a tiskla peníze. Během necelých čtyř dnů šly v britské metropoli ale myšlenky na zajištěné stáří stranou a snahou se stalo ochutnat alespoň něco úžasného z té úžasné multietnické jídelní nabídky. Jak ale asi tušíte, cílem Fast Food Žurnálu nebylo navštívit nic od Ramseye, Olivera ani Blumenthala, takže to peněženka nakonec relativně přežila.

Část první bude věnována burgerům, které jsou v dnešní době zkrátka hit, a přestože Londýn není Amerika, maso mezi dvěma bulkami tu nefrčí o nic méně a podniky, které se snaží toto umění pozvednout na vyšší (nebo zkrátka jinou) úroveň, tu taky rostou jak houby po dešti. Začít nešlo nikde jinde, než v proslaveném MEATmarketu.

MEATmarket (web)
Podnik rozkládající se v patře trhovní haly Jubilee Market, který má pomalu větší kuchyň než prostor k posezení, byl v pátek večer pořádně zaplněný. Fronta naštěstí krátká, tak akorát, aby si člověk stihl prostudovat nepříliš komplikované menu. Pak zadal objednávku a doufal, že se uvolní alespoň nějaká židle, či spíše barová stolička.



Přestože dát si pořádný hot dog (o monstrozitě Rippera píše na svém blogu Michael Sänger) bylo lákavé, volba nakonec padla na Mrtvého hipíka, tedy asi vlajkovou loď místní hamburgerové flotily. Za 7,50 GBP dostanete středně velkou bulku s dvěma plátky masa, krouhaným salátem, sýrem, okurkami, cibulí a omáčkou z již zmiňovaného mrtvého hipíka. Hranolky jsou extra za nepěkné 3 libry.


A nebudeme to natahovat, na stole leží naprostý hit. Úžasně měkoučká máslová bulka skrývá dvě šťavnaté hovězí placky pokryté roztaveným sýrem doplněné vypiplanou variací na dresink tisíce ostrovů. Naprosto klasická kombinace ála Big Mac, která ale svému fastfoodovému protivníkovi s přehledem vytírá zrak.


A fastfoodového giganta nezmiňuji náhodou, hranolky Meatmarketu totiž jako kdyby z fritézy McDonald's vypadly. Naprosto totožné, tedy do zlatava usmažené tenké, dlouhé a křupavé erteple (bohužel bez fotodůkazu). Přestože na hranolkých ála McD není vůbec nic špatného, za tu cenu přeci jen čekáte asi něco víc. Nejspíš se vyplatí připlatit si a dát si za 4,5 libry rovnou hromadu Chilli Cheese Fries.

Honest Burger (web)
Už ani nevíme, jak jsme na tento podnik v zapadlé uličce v Sohu přišli, ale faktem je, že je také vyhlášený a cenami ověnčený, takže jsme si ho nemohli nechat ujít. Jak je pro Londýn typické, i zde jsou stolky nahňancané těsně u sebe a večer se zdá být beznadějně plno. Po chvíli čekání se ale místečko nachází a člověk si může vybrat ze skutečně jednoduché nabídky. Není co řešit, burger v plné polní (se sýrem a se slaninou) za 9 GBP. Hromada domácích hranolek v ceně.



Zde jsem asi udělal základní chybu sám, a to že jsem si jej (po dotazu obsluhy) nechal propéct na medium well. Maso bylo totiž lehce vysušené a gumovější. Vše ale zachraňoval vyzrálý čedar, úžasný relish z červené cibule a opět povedená bulka. Slanina byla hodně výrazná a skvělá, ale zrovna jsem dostal nějaký tužší kousek, takže jsem občas musel pořádně žvýkat. Co se mě týče, tedy lehké zklamání. Kamarád spolucestovatel si ale naopak svůj kus nemohl vynachválit a hodnotil ho dokonce nad konkurenci z MEATmarketu. Měl ho ovšem objednaný na medium rare a slaninu měl prý až na malý kousek měkkou. Takže v tom bude asi ležet zakopaný pes.


K tomu, aby člověk odcházel spokojený a řádně najedený, pomáhá hromada domácích hranolek. Ty jsou sice lehce mastné, ale krásně křupavé, uvnitř měkké a v chuti bramborové.

Kam jinam?
Víc burgerových podniků se bohužel nepodařilo během krátkého výletu navštívit, přeci jen člověk nemusí mít burger k obědu, k večeři a pak zase k obědu. Podniky v hledáčku byly kromě dvou navštívěných ještě Byron Hamburgers a Gourmet Burger Kitchen. Přestože jde v obou případech o restaurační řetězce s desítkami poboček, o jejich kvalitách také lidé básní, a tak na tom musí něco být. Chybu nejspíš nelze udělat ani v MEATliquor a MEATmission od majitelů MEATmarketu. Pokud máte nějaké vlastní tipy, sem s nimi, Fast Food Žurnál určitě nebyl v Londýně naposled!

V dalším článku se můžete těšit na zbytek navštívených občerstvoven. Trocha rychlé Indie, trocha zamotaného Mexika, trocha falešného KFC a taky dvojitá ochutnávka sladké kalorické Ameriky. Pro každého něco.