úterý 30. dubna 2013

První dojmy: Snídaně v KFC

To si takhle ospale vylézáte z metra na Dejvické, když v tu najednou u východu nestojí ani "přispějte na týrané pejsky/děti/důchodce/rakovinu" ani místní potulný kytarista, ale paní hlaholící cosi o snídaních v KFC. S lehkými obavami ze špatného sluchu a v předtuše další nabídky jazykové školy si letáček beru a nevěřím vlastním očím. KFC se doopravdy pustilo do snídaní, a to ve velkém stylu! Zatím jen v testovacím provozu na pobočce Vítězné náměstí 1, Praha 6, ale s rozsáhlým menu, které každý den do 10:30 kompletně nahrazuje klasickou nabídku.

Snídaňové sendviče v housce kulaté, podlouhlé, tortile, bagelu... Snídaně samozřejmě znamená, že je všechno vycpané vaječnou omeletou nebo párečky, ale ono to vůbec nevadí, protože trh těmito pochutinami ještě rozhodně přeplněný není. A k tomu všemu neomezená překapávaná káva s neomezeným mlékem. Ale pojďme se podívat na kompletní menu, protože na internetu jej zatím vůbec nenajdete.


 Sendvičů je celá řada: Twister, Fuller, Bagel (69 Kč anebo 79 Kč s kávou), Longer, malý hot dog (29 Kč) anebo všemi oblíbené Qurrito! Přijde mi, že se složením neliší od toho dřívějšího (stripsy, sýr, omáčka), ale stojí jen 39 Kč, takže asi půjde o poloviční verzi - nebo že by v něm bylo vejce? Mám ale dojem, že ne... Pokud nemusíte po ránu pečivo, je v nabídce i velký talíř s dvěma omeletami, klobáskami a smaženými bramborovými rösti za 99 Kč (rösti také samostatně za 19 Kč). Sladké varianty zastupují borůvkové lívance za 49 Kč, kobliha za 15 Kč anebo müsli s jogurtem za nevímkolik. Otestoval jsem celkem dva produkty:


Twister a.m. (pikantní)
Základní Twister je ve své jednoduchosti naprosto dokonalý wrap, takže je otázka, jestli mu vaječná omeleta něco přidá, anebo naopak zdali jej nezkazí. A jsem nadšený, že první možnost je správně. Ranní Twister a.m. (pikantní) obsahuje všechny chutě, jaké má, tedy lehce pálivé kuřecí stripsy, jemnou majonézu a salát s rajčetem, ale k tomu navíc přidává šťavnatou, skutečně vaječně chutnající, omeletu, které je štědrá porce a z jinak běžně nepříliš naplněného Twistera dělá pořádného macka, který v pohodě zasytí i sám o sobě. A ještě ke všemu jsem v něm našel plátek výrazné krásně opečené slaniny, a to nevím, jestli je chyba, anebo záměr, protože v popisku uváděná není. Tak jako tak, za cenu 69 Kč (tedy méně než Twister klasický za 75), jde o asi největší pecku z celé nabídky, aniž jsem jí ještě celou ochutnal, a pokud náhodou vejce nejíte, nejspíš nebude problém si nechat připravit jej i tradičně. Tak jako tak je to cenově výhra.

Důvod, proč uvádím v závorce slovo pikantní, je, že Twister a.m. je dostupný i "jemný" ve verzi se šunkou místo stripsů.


Fuller a.m.
Ranní Fuller a.m. (neplést s tím talířem kaše, stripsů a kukuřice) byl naopak spíše zklamání. Za stejnou cenu jako výše popisovaný Twister totiž přináší o hodně méně muziky. Zingerová houska je naplněna vaječnou omeletou, sýrem a dvěma malými kuřecími klobáskami. A zatímco proti omeletě ani v tomto případě nic nemám a sýr to všechno hezky dotučňuje, samotné klobásky mi příliš nesedly. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli je jejich hrubé mletí známkou kvality, anebo naopak, ale přestože byly měkké a šťavnaté, chutí a výrazným kořením ála norimberské klobásky mi zkrátka nesedly. Oproti Twisterovi jde také o značně menší sendvič.



Rozhodně jsem zvědavý, jak chutná třeba takový Bagel, který by měl být také naplněný kusem kuřete, slaninou a omeletou, anebo jak se KFC popralo s americkými lívanci a jestli "poleva" chutná alespoň trochu jako javorový sirup, ale to zase někdy jindy, na jedno ráno už toho bylo dost.

pondělí 29. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

S Taco Bell se pouštím trochu na tenký led. Byl jsem tam všehovšudy jednou a vím, že zrovna tento tex-mex řetězec je jedním z těch, kteří Češi hodně znají z USA. Takže jenom v krátkosti pár postřehů.


Taco Bellů je na Havaji a konkrétně na Oahu docela dost, často ve spojení s Pizza Hut v jednom baráčku. A právě kooperace Taco Bell a Pizza Hut v mnou navštívené pobočce mě překvapila. Menu Pizza Hut tvořila jedna jediná tabule s celkem asi pěti produkty (3x pizza, pizza štangle a ještě něco), zbytek nabídky tvořilo kompletní menu Taco Bell. Možná je to normální, ale čekal jsem vlastně něco tak půl napůl, ne jen pizza doplněk k Mexiku.

Kompletní menu čítající nepřeberné množství druhů tacos, burrit, gordit, salátů, nachos je skutečně ohromující, i když jde většinou jen o jiné kombinace stejných surovin. Snažil jsem se vybrat nějaké klasické menu kombinující více položek a nakonec získal jedno burrito, jedno taco, pití (automaticky mega kelímek) a zvlášť ještě později dokoupil churro.


To, jak jsem byl tím nepřeberným množstvím kombinací skutečně ohromen, způsobilo, že teď nedokážu zpětně říct, jaké že jsem to měl vlastně ono burrito. Nejspíše to bude "7-layer", klasická kombinace fazolí, rýže, sýra, salátu, rajčat, zakysané smetany a guacamole, ale je mi divné, že bych volil nějaké bez masa. Jak vidíte níže, z fotky to už zpětně taky moc neodhadneme. Množství náplně bylo přinejlepším "střídmé". :) Ale nebylo to vůbec špatné, protože kombinaci chutí zmíněných surovin není vůbec nic špatného a teplé tortilly mají v Taco Bellu vymakané. Na druhou stranu, není potřeba jezdit do Ameriky, protože velice podobně chutnající burrito, a navíc v macaté půlkilové verzi, si můžete dát v Praze v Burrito Loco.


U taca jsem si trochu jistější, vypadá to na Crunchy Taco Supreme: kořeněné hovězí, zakysaná smetana, salát, rajčata a čedar. Ačkoliv mi všechny tacos přijdou jako extrémně nepraktické jídlo (rozpadající se křupavá schránka a nemožnost kousnout tak, abych měl v puse od každé náplně trochu), u tohohle jsem nakonec musel uznat, že není špatné. Kukuřičná taco skořápka byla křupavá, ale ne natolik, aby se při skusu zlomila na druhé straně. Hovězí mají chuťově dobře vyladěné, a tak jediný problém je stále to, že buď kousnete do teplého hovězí anebo do studené zeleniny se sýrem. Obojí najednou jde prostě špatně.


Churro bohužel nemám vyfocené, jde o variantu dlouhá zakroucená štangle a bylo vážně dobré. Teplé, křupavé, uvnitř měkké s vyváženým posypem cukru.

Co je zajímavé z hlediska nápojů, je Mtn Dew Baja Blast na postmixu. Příchuť, která se prodává výhradně v Taco Bellu, a která byla údajně stvořená pro ideální párování s nabízeným tex-mex jídlem. V praxi vážně dobrá limonáda s přímočarou výrazněji citrusovou chutí, ale stále ve stylu Mtn Dew.

Přiznám se, že ani celé menu s churrem navíc mě nedokázalo příliš zasytit, protože burrito bylo vážně lehké a nepříliš naplněné - což by ani nevadilo, kdyby byly třeba dvě... a dvě tacos... a churro rovnou v menu... Nicméně naprosto chápu, proč je Taco Bell ve Státech populární, očekávání "fastfoodového tex-mex" splnilo na jedničku.

pondělí 22. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Původně jsem o McDonald's ani zvlášť článek psát nechtěl, protože jestli má nějaký fast food skutečně každý z nás takřka za rohem, jsou to právě "zlaté oblouky", takže proč se o tom nějak zvlášť rozepisovat. Důvodem je nakonec prostý fakt, že jsem do McDonald's na Havaji vyloženě plánoval vkročit jen jednou, ale nakonec jsem tam skončil třikrát... ale proč vlastně?


Jelikož můj přílet do ráje připadl zrovna na svátek svatého Patrika, přišlo mi jen vhodné si na něj připít. Čím že? No přeci zeleným jetelovým koktejlem! Shamrock Shake (shamrock = jetel) vytáhne McDonald's v USA vždycky na jaře okolo svátku irského patrona a je to docela zajímavý limitovaný produkt. Reakce na internetu jsou na něj různé, měl by chutnat vlastně mátově, protože jetel do něj samozřejmě necpou, ale někteří tvrdí, že chutná spíše "zeleně", protože přírodní máty asi moc nepotkal. Podle mě je naprosto skvělý. Taková ta umělá máta v něm lehce byla, ale jinak to byl parádní koktejl chuťově nejvíce připomínající asi mcdonaldovskou vanilkovou točenou vanilkovou zmrzlinu s bohatou porcí šlehačky navrchu. Jedinou výtku bych měl, že mi navrch nedali propagovanou třešničku.


Druhá návštěva McDonald's proběhla naprosto spontánně jednoho rána při čekání na otevření Údolí chrámů (pozn.: otevírají už v 8:30 a ne v 9:00, jak píšou na webu - kdybych to věděl, bylo by o návštěvu McD méně ;)). Jedna fajnová věc na McDonaldech v USA je ta, že mají zadarmo wi-fi, takže si takhle brouzdám venku před restaurací mezi nejnovějšími novinkami ze světa a narazím na článek svého oblíbeného jídelního experta Kenjiho ze Serious Eats. V něm popisuje svou vzácnou vášeň pro snídaňové sendviče z McD a přidává jeden zasádní tip. Zatímco anglické muffiny ho mají standardně, verze s biscuit (viz KFC) a McGriddle (takové palačinky) ne. O čem je řeč? O opravdickém vajíčku usmaženém hezky dokulata! V těch dvou dalších verzích pečiva je totiž standardem prefabrikovaná vaječná placka.

Celý vtip spočívá v tom, že na požádání dostanete zdarma místo té placky to vejce pravé, v hantýrce mcdonaldí pokladny je to "roung egg". Takže proč že jsem do toho Mekáče vlastně vkročil? Ano, protože se mi okamžitě na "Bacon, Egg & Cheese Biscuit with a round egg, please" začaly sbíhat sliny. Abych ale nezdržoval, za tu cenu asi 3,5 dolaru (fast foody, jako všechno jídlo, jsou na Havaji obecně dražší než na pevnině) mi to nepřišlo nijak úžasné. Vajíčko sice fajn, ale slanina ani sýr mu moc nesekundovaly a hlavně samotná biscuit nic moc. Takže se příště klidně spokojím s anglickými muffiny, co jsou v nabídce i u nás.


Havajský McDonald's má ale ještě jednu zvláštnost. Speciální místní snídaňové menu. To obsahuje na plastovém talířku kopu rýže, hromádku míchaných vajíček a - teď se připravte - opečené plátky Spamu a/nebo něčeho, čemu říkají "portuguese sausage". Vypadá to asi takhle (na talíři konkrétně takto):

 

Spam (lančmít v konzervě), který se na Havaji baštil ve velkém za 2. světové války místo čerstvého masa, je zde i po více než padesáti letech stále populární. Dalším extrémem tohoto fenoménu je výmysl japonských přistěhovalců - Spam musubi, plátek Spamu na kvádru rýže a to celé obalené v řase nori - najdete v každé správné večerce.

No a poslední, co jsem ochutnal, byl Haupia pie (foto), mcdonaldovská variace klasického havajského dezertu Haupia v podobě klasické taštičky, jak ji známe, ale se sladkou kokosovou - haupia - náplní. Na to, že kokos nemám moc rád, to nebylo vůbec zlé. Asi proto, že je to strašná slaďárna. A jako záchrana poté, co jsem večer smutně koukal na již zavřené dveře Cinnabonu, skutečně bodla.

středa 17. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Říkáte si, KFC přeci znám, jako u každého správného fast foodu chutná nabízené jídlo po celém světě úplně stejně - tak co by mě mohlo překvapit při návštěvě u plukovníka na nějaké Havaji? Ono nejde ani tak o  Havaj, jako o celé Spojené státy, protože zkrátka není KFC jako KFC. Představte si to asi takhle: přijdete do amerického KFC a máte chuť na úplně obyčejného Twistera. "Ten už pár let nevedeme." Dobře, tak tedy Zingera. "Co prosím? To nemáme." Tak ale nějaké klasické menu s hranolky a pitím mít musíte, ne? "Promiňte, my hranolky nevedeme." Už chápete?


Zatímco u nás (a po světě celkově) KFC přichází s novými a novými nápady na to, jak ze svých kuřecích kousků vytvořit ten nejlepší sendvič nebo jak je nejlépe zamotat do tortilly, a menu se jednoznačně rovná hranolky a pití, v USA je momentálně v nabídce, alespoň podle webu, doslova pár sendvičů, zatímco nápady na obměnu klasických kuřecích kousků pořád nedocházejí. V roce 2009 přišla třeba "revoluce" v podobě kuřete grilovaného a právě teď to KFC zkouší ještě jinak: klasické kuřecí kousky podle originálního receptu, ale bez kostí. Jak je zbavují kostí a připravují, se mě neptejte, ale první recenze na mém oblíbeném zahraničním webu GrubGrade není úplně nadšená.

Klasické kuřecí kousky jako jsou stripsy ("Extra Crispy Tenders") nebo Hot Wings na menu samozřejmě také najdete, stejně tak Famous Bowl, což je to samé, jako byl náš Fuller, a také nespočet variací kyblíků, ale zapomeňte na menu s hranolky. V Americe totiž v kuřecích fast foodech frčí jiné přílohy, v KFC konkrétně: bramborová kaše (známe), coleslaw (jasně že známe!), kukuřice na špejli (mmm), kukuřice loupaná (ahá), ale taky mac & cheese (hmm), smažené americké brambory (pro ty, co se zkrátka bez smažených brambor neobejdou), zelené fazolky (zelenina, blé) a hlavně: biscuits! Tyhle nadýchané nasákavé teplé podmáslové bochánky jsou přesně to, co smažené kuře potřebuje a které jsou naprostou stálicí nabídky snad všech kuřecích fast foodů v Americe. V Evropě ani vidu ani slechu, my jsme se ještě nenabažili hranolek.

Při své návštěvě jsem si tedy dal tu největší klasiku, která provází KFC už desítky let: "X-piece meal", konkrétně "3 piece". Jistě tušíte, že obsahem jsou 3 kousky klasického kuřete (můžete volit originální nebo pálivou křupavou variantu, možná i to grilované a za příplatek teď i bez kosti), ale co dostanete k nim? 1 bisccuit a 2 přílohy - standardně kaši a coleslaw. Pití je zvlášť a mně to vlastně vůbec nevadí. Když si odmyslíme plastový tác, nádobí a příbor, celé jídlo dohromady vypadá skoro jak nějaká normální večeře. Kdo by to byl ve fast foodu čekal. Ale záleží samozřejmě hlavně na chuti, ke které se konečně dostaneme.


Volil jsem origiální variantu kuřete a dostal dvakrát "thigh" (horní kus stehna) a jeden "drumstick" (paličku). Co se slavného receptu 11 druhů koření týče, chutná stejně, doopravdy, až mě to překvapilo. Stejně jako u nás usmažené až dohněda spíš než dozlatova, stejně lehce křupavé, zkrátka mezinárodní standardy přípravy v akci. Nepovažuji to za dokonalé smažené kuře, ale splnilo očekávání. A hlavně mě překvapilo, že paličky byly obalené masem, které bylo šťavnaté tak akorát. U nás s nimi mám totiž takovou zkušenost, že paličky jsou pouze kost, trocha strašně měkkého želatinového masa a vzduchová kapsa obalená v příliš velkém množství těstíčka (byť nedávno jsem u nás zkusil paličku v zájmu testování znovu a byla zrovna masem obalená dost, tak abych nekřivdil).

Biscuit v podání KFC byla teplá, lehce mastná, ale paradoxně taky suchá až drolivá (konkurence měla lepší, ale k té se ještě dostaneme v další části). Přesto šlo o výborný kus pečiva k ukusování mezi sousty kuřete, ideálně ještě s namočením do omáčky, kterou je zalitá bramborová kaše- ta byla mimochodem na poměry instantních kaší velice slušná. A coleslaw samozřejmě pecka.

Netvrdím, že by se měli okamžitě v českém KFC začít servírovat takováhle "meníčka", jen jsem chtěl  přiblížit, že to v USA takhle vedou a je to zas trochu jiný koncept v rámci řetězce, který všichni důvěrně známe. Jak to tak ale vypadá, klasické kuřecí kousky s kostí jsou spíše umírající koncept a i KFC se podle slov svých manažerů nyní v USA zaměří spíš na kuře bez kostí. Podle jejich interních průzkumů se nyní totiž prodá téměř 4/5 kuřat ve formě bez kostí, což je přesný opak situace před 30 lety. Jsme zkrátka pohodlní, přiznejme si to. A vy se schválně přiznejte, kdy jste naposledy v KFC měli klasický kus kuřete (křidýlka se nepočítají).

neděle 14. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Kdyby se soutěžilo o to, který z fast foodů má nejvíc "creepy" maskota, vítězem by byl rozhodně Jack in the Box. Na tom týpkovi s ohromnou bílou hlavou, modrýma očima, falešným červeným úsměvem a klaunskou čepičkou je zkrátka něco hororového. Každopádně, Jack in the Box je - kromě staré dětské hračky plné napruženého překvapení - americkým řetězcem s více než 2200 pobočkami převážně na západním pobřeží USA. A odtamtud už to není na Havaj tak daleko, takže hlavně na našem známém turistickém ostrově Oahu na něj není problém narazit.


Menu je opět jedno z těch klasických: řada burgerů i kuřecích sendvičů, několik zapékaných variací, snídaně, přílohy, saláty, dezerty a tak dále. Žádný vyloženě na první pohled vlajkový produkt, ale kupodivu mě tady docela zaujalo i to kuřecí, které by zrovna v kulatém chlebu typu sourdough mohlo být vážně dobré. JitB byl ale chronologicky první klasický fast food, do kterého jsem vkročil, takže jsem ještě byl naladěn hlavně na hovězí vlnu a nakonec jsem se už nestihl vrátit na druhou rundu.

Volil jsem tedy co největší klasiku z nabídky a to burger, který je na menu jako první: Sirloin Cheeseburger se slaninou (ta je extra). Jeden tlustý plátek masa, který má být opravdu 100% ze svíčkové (i když mám takové tušení, že po americku bouraná svíčková bude asi trochu větší oblast masa než česká), americký sýr, okurka, rajče, salát, cibule a pepřová majonéza na bulce "pekařského stylu". A k tomu ta slanina.


Už na pohled je vidět, že tenhle burger je fešák a chutnal skutečně tak dobře, jak vypadá. Měkoučká otoustovaná fastfoodová bulka, přiměřená porce dostatečně šťavnatého hovězího, krásně křupavá a chuťově výrazná slanina a správně roztečený americký taveňák, ve spojení s čerstvou zeleninou a majonézou (nepoznal jsem, že je pepřová) to byla skutečně povedená kombinace. Takhle nějak si představují pořádný čerstvý fastfoodový burger. Jediná výtka padá na obsluhu, která si sama mohla dát práci s pečlivějším vršením ingrediencí - měl jsem tam na sobě dvě okurky a dvě rajčata a musel se v něm přeci jen trochu hrabat, abych to vybalancoval.


Hranolky naprosto standardní kvality, hodně mi připomínaly mcdonaldovské, jako máme u nás, takže není si na co stěžovat. No a půllitrovka Barq's root beer na spláchnutí.

Přestože dříve Jack in the Box nebyl v mém hledáčku (z velké části i díky zmiňovanému maskotovi) a moc jsem se o něj nezajímal, první návštěva mě přesvědčila o tom, že jde o skvělou alternativu těch největších hráčů na trhu jako je McDonald's a Burger King. Rád se do něj někdy v USA vrátím a ochutnám něco dalšího.

úterý 9. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

V dnešní části putování za rychlou a nepříliš nutričně hodnotnou stravou na Havajských ostrovech si uděláme krátkou odbočku do podniku, který není žádným řetězcem, ale jen jedním jedincem - hotdogárny Hank's Haute Dogs (pozn. nějak jsem nevyfotil ani vnějšek, ale hromada fotek je na Yelp).

Pozorný čtenář nyní jistě zbystřel, protože si říká, jak jsme se ocitli od A už u H, když v úvodu byla vypsána celá řada podniků, jejichž název začíná na písmenko někde mezi. Vysvětlení je samozřejmě prosté - všechno jsem to zkrátka do břicha nacpat nestihl. Z kategorie sladkostí jsem si dopřál párkrát jenom Cinnabon, dostatečně ji popsaný v příspěvku z Londýna. V honolulském obchodním centru Ala Moana byl akorát celý žážitek ještě o něco "sladší", protože si tam sami míchají těsto a válí rolky a všechno je tak skutečně naprosto čerstvé. Do Burger Kingu jsem vkročil jen jednou jedinkrát na letišti, když mě před odletem ještě jednou přepadla nostalgická chuť na jednu poslední skořicovou rolku... vybrané BK v Americe totiž ve spolupraci s Cinnabonem nabízejí jako dezert minnibony - zmenšená verze, stále stejná sladká pecka. Totální nestihnutí pizzy jsem již vysvětloval v úvudu, no a do Carl's Jr. jsem sice původně vlézt chtěl, ale nakonec jsem se na to vykašlal. Zaprvé byl taky docela daleko, ale hlavně se mi nijak zvlášť nelíbí jejich stránky, jejich burgery a ani promofotky těch burgerů - reklamy jako je tahle to už nezachrání, sorry Carle.

Takže zpátky do země vypečených párků, na které mají Američané nutkání házet všechny možné suroviny místo toho, aby si hezky vychutnali párek samotný s kečupem nebo hořčicí a chlebem. Dobře, asi to bude mít něco společného s tím, že nemají pořádný chleba, vídeňské párky a koneckonců ani tu plnotučnou nebo kremžskou hořčici. 

Hank's Haute Dogs je poměrně malý podnik s několika místy na polostojáka uvnitř a několika stoly venku na "zahrádce" a dozvěděl jsem o něm z Man vs Food (na Spektru běží jako Vášnivý jedlík). Rozsáhlá nabídka čítá klasické americké hot dogové kombinace typu Chicago nebo Chili Cheese, řadu méně otřelých kombinací jako je Hawaiian (mangová hořčice a ananasový relish) anebo hot dog, který vás nejspíš na místě zabije - Fat Boy s usmaženým párkem obaleným slaninou s porcí majonézy, salátu a rajčat - ale také denní speciály, takže o rozmanitost zde není nouze. Další specialitou, která stojí za zmínku jsou hranolky smažené v kachním sádle.

Osobně jsem vyzkoušel nakonec jen klasický Chili Dog - hovězí párek, domácí chili, cibule a čedar. Hot dogové housky v Americe umí, hovězí párky taky - tenhle byl krásně macatý a přesto křupavý na skus. Chili bylo chuťově vyladěné a v hojném množství, stejně jako cibule. Jediné, co mi nějak chybělo, byla větší porce sýra. Na fotce není vidět skoro vůbec a já teď zaboha nevím, jestli byl ukrytý v nižší vrstvě nebo ho tam byla jen trocha.


Místní párky mohu s klidem doporučit, otázkou je, jestli vás láká vůbec celý koncept vršení hromady různých ingrediencí na párek v housce. Protože se asi shodeneme, že když je dobrý párek, tak se dá v klidu vychutnat jen tak. S chlebem a hořčicí.

neděle 7. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Od pohledu člověku přijde, že nejvíce fast foodů obrací ostošest maso na hamburgery anebo smaží kuřata. Řetězec Arby's na to jde už od roku 1964 trochu jinak. Svůj byznys postavil na čerstvě krájeném pečeném hovězím, aneb roast beefu, které je servírováno jak jinak než v bulce jako sendvič. Arby's má dnes více než 3400 poboček, kromě USA také v několika dalších státech po světě.


Na Havajských ostrovech mělo podle Google map Arby's asi desítku poboček, ale u většiny z nich už svítí smutná informace o uzavřené pobočce. Oficiální stránka potvrzuje existenci tří: dvou na Oahu a jedné jediné na Big Islandu. Jelikož jedna z těch dvou na Oahu je umístěná v nákupním centru ve food courtu, což není úplně ono, navštívil jsem tu druhou, která stojí hezky u silnice v prostředí, které by se s kapkou nadsázky dalo označit jako "middle of nowhere". Inu, čím jiným se posilnit po prohlídce Pearl Harboru než šťavnatým rostbífem (byť i přímo tam měli lákavě vypadající hot dogy a - bohužel - dost vodovou portugalskou fazolovou polévku).


Ústředním produktem nabídky jsou již zmiňované rostbífové sendviče, v základní verzi naprosto bez dalších zbytečností, jen natenko nakrájený rostbíf na měkké housce. Vylepšit si je můžete třeba čedarovou omáčkou do podoby Beef 'n cheddar, ale i verze se zeleninou existuje. Anebo si lehce odskočit do New Yorku, protože Reuben sendvič se soleným hovězím je také v nabídce. Koho přeci jen neláká hovězí, určite si vybere ze široké nabídky pečeného krůtího nebo kuřecího v mnoha sendvičových i salátových variacích. Aby to nebylo, alespoň na pohled, zas tolik zdravé, standardní součástí menu jsou kromě pití také zamotané kudrlinkové hranolky.


Otestoval jsem menu se střední variantou sendviče Beef 'n Cheddar a ukázalo se, jak důležité je skutečně podrobně nastudovat si nejprve menu včetně malých popisků. Beef 'n Cheddar totiž neznamená, že navrch dostanete plátek krásně rozpuštěného cheddaru (resp. jeho taveného příbuzného), ale porci čedarové omáčky. A to je sakra rozdíl!

Tahle hrůza složená z vody, oleje, modifikovaného kukuřičného škrobu a možná několika procent sýra, je totiž něco naprosto nechutného. Můžu poděkovat jenom (ne)schopnosti obsluhy nebo šetřivosti Arby's, protože jí v sendviči bylo jenom trochu u strany a dalo se jí tedy zbavit. Byla by totiž neskutečná chyba zprznit celou tu krásně naskládanou porci měkoučkého tence nakrájeného rostbífu. Nedá se říct, že by nějak extrémně překypoval výrazností a samozřejmě jde o něco jiného, než "roast beef", jaký si upečete doma v troubě, vlastně je to spíše rostbífová šunka, ale to není vůbec špatná věc.


Aby to ještě lépe klouzalo, nabízí Arby's volně k dispozici své speciální omáčky: Arby's sauce, což je taková sladká barbecue, anebo zajímavější Horsey sauce. S koňmi nemá skutečně nic společného, název odkazuje na horseradish, tedy česky křen. Podle průzkumu českého McDonald's Češi milují česnek a křen, takže asi není divu, že mi na sendviči chutnala nejvíc právě horsey sauce.

Curly fries jsou výborné, odpovídají stylem různým speciálním hranolkám, jaké u nás občas nabízí McD nebo BK a jsou vlastně dost podobné těm, co míchají do své směsky v The Tavern.

Arby's mohu s klidem doporučit. Rostbífové sendviče jsou něco trochu jiného než burgery a kuřata a přitom neméně dobrého. Přidejte k tomu baráček se stylově staromódním fastfoodovým interiérem a měli mě v hrsti, co si budeme nalhávat. Jen to dle mého trochu přehánějí s tím důrazem na fakt, že rostbíf krájejí absolutně čerstvě přímo vzadu za pultem a utahují si ze Subway, že používá předkrájenou šunku z továrny. Ale to bude asi tím, že u nás v Česku šunku baštíme ve velkém a je nám celkem jedno, kdy vlastně byla nakrájená. Důraz na čerstvost je ale samozřejmě chvályhodný! :)

úterý 2. dubna 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Jedeme podle abecedy, a tak zde hned jako první náhled do americké fastfoodové kultury máme rovnou i jeden z vůbec nejzajímavějších řetězců v USA. Než se ale pustíme do jídla, trocha historie.

Už v roce 1919 si Roy W. Allen otevřel v Lodi v Kalifornii stánek, kde vítal vojáky vracející se z 1. světové války něčím skutečně speciálním - limonádou root beer připravenou podle receptu, který si koupil od jednoho lékárníka v Arizoně. Jak dává současnost tušit, kápnul tehdy na něco skutečně povedeného. V roce 1922 se dal dohromady s Frankem Wrightem, z inicál svých jmen vytvořili značku A&W a pak už to šlo ráz naráz. Stánky servírující ledově vychlazené root beer se začaly šířit po celých Státech.


Hned druhá pobočka otevřená Allenem v Sacramentu byla dost možná vůbec první drive-in restaurací. U drive-inů cílem není autem projet okolo okénka, ale zaparkovat, mrknout na menu (které stojí hned u parkovacího místa) a nechat se obsloužit v pohodlí svého vozu číšníky a servírkami, kterým se říká "carhops", občas jezdí i na kolečkových bruslích. Jídlo dostanete na tácu, který se zavěsí na dveře na auta se staženým okénkem.

Dalšími průkopníky se pánové A&W stali tím, že jako jedni z prvních skutečně úspěšně expandovali na základě franchisingu. V roce 1960 tak už bylo v USA na 2000 poboček, v roce 1963 dokonce otevřeli první pobočku v Okinawě (prefektura Japonska) a v roce 1971 se A&W Root Beer dostalo i supermarketů jako balený nápoj. Inu, v dalších letech už to šlo ale s A&W bohužel spíše z kopce, a tak to nebudeme moc rozpitvávat.

Nápojová divize patřící aktuálně pod Dr Pepper/Snapple Group si žije vlastním životem a vlastně nás až tolik nezajímá. A&W v plechovce nebo lahvi je k dostání všude v USA, v několika státech na světě a u nás třeba v Candy Store. Zaboha to teď nemůžu najít, ale někde jsem četl, že balené A&W je A&W pouze díky licenci na značku, ale nevyrábí se podle původního receptu. Jediné místo, kde sehnat orosený krígl s čerstvě připraveným root beer podle původní receptury jsou tedy A&W Restaurants. Ve většině poboček se má připravovat čerstvě každý den z vody, třtinového cukru (ne z HFCS) a originálního koncentrátu.

Předposledními majiteli sítě restaurací byla firma Yum Brands, to jsou ti, co celosvětově vlastní třeba KFC, Taco Bell nebo Pizza Hut. Za doby jejich úřadování se nové A&W otevíraly, ale většinou jako joint-venture s nějakou další značkou, ať už KFC, nebo hodně často třbea s Long John Silver's. V roce 2011 si ale řekli, že už jim vychlazené root beer nevoní (nebo se spíš neprodává) a chtěli se řetězce zbavit. Naštěstí se dalo dohromady několik franšízantů A&W a celou síť od Yum odkoupili. V současnosti se snaží jí znovu postavit na nohy a přinést ji opět na výsluní a v tomto snažení jim určitě fandím. Momentálně existuje na světě asi 1200 poboček (bez započítání Kanady, viz níže), z nichž velké množství je také mimo USA, např. v asijských státech jako je Thajsko, Malajsie nebo zmiňovaná Okinawa. Ale teď, když jsem vás už unudil historií k smrti, se konečně pojďme vrátit na Havaj.

V celém státě Hawaii nalezneme jednu jedinou pobočku A&W, navíc ještě zrovna tu, která je kombinovaná s Long John Silver's, řetězcem specializujícím se na smažené ryby, krevety a tak podobně. Nachází se zhruba uprostřed ostrova Oahu na ospalém okraji velkého nákupního střediska v městě Mililani. Zvenku už je to poněkud vybledlý baráček a i vevnitř to nevypadá příliš stylově zastarale, ale jen zastarale. Kombinovaná pobočka znamená to, že se v jedné kuchyni připravují jídla obou restaurací a zároveň si tak můžete namíchat jídlo do jedné objednávky (a dát si root beer k menu od LJS).


Zatímco nádherné orosené krígly s root beerem, nebo rovnou root beer floaty, měl na tácu pomalu každý, jistým varováním před jídelní nabídkou A&W měl být asi fakt, že snad všichni si dávali k jídlu spíše různé namixované smažené rybí dobroty od Dlouhého Johna Stříbráka. Ale mým cílem bylo ochutnat A&W, tak proč do toho plést ryby?

Burgery, hot dogy, cheese curds (smažené sýrové kuličky), nějaká ta kuřata "aby se neřeklo" a klasická nabídka příloh tvoří klasickou fastfoodovou nabídku A&W. Tedy... a samozřejmě root beer! Nevím, jestli ho zrovna i tady na Havaji míchají čerstvě na místě, ale každopádně se i zde podává v namražených kríglech a můžete si ho čepovat až do aleluja nikoliv z postmixu, ale pípy. Pak prý, že fast foody nemají styl, pche!


Ačkoliv to doposud vypadalo, že mi do toho root beer přimíchali i úplatek za reklamu, faktem je, že jídlo musím poněkud zdrbnout. Papa Burger je klasika s dvěma plátky masa, sýrem, cibulí, salátem, rajčaty, okurkami a "speciální" papa omáčkou. Jenže bulka vypadala i chutnala i na fast foodové poměry čerstvosti pečiva poněkud staře a oschle, a zatímco na samotném mase se sýrem nebylo vůbec nic špatně, papa omáčky bylo velké množství a nějak mi zkrátka nesedla. K tomu poněkud vysušené a vyprahlé hranolky, které naštěstí chutnaly lépe než vypadaly. To všechno na extrémně vybouleném tácu bez hezkého papírového ubrusu. Shrnul bych to asi tak, že když máte uprostřed Tichého oceánu jedinou pobočku, navíc kombinovanou s "rybárnou", nelze se nižší kvalitě příliš divit. Pevně věřím, že na americké pevnině, a obzvlášť v nějaké s láskou spravované staromódní pobočce (vypadající třeba takhle, takhle nebo takhle) to bude úplně o něčem jiném.



Co ale netřeba měnit, je root beer, které teče z oné pípy. Úžasně jemné, sladké, extrémně vanilkové a ne tolik bublinkaté. Skutečně odlišné od plechovkové verze nebo i konkurenčních značek z post mixu. Je to podobné asi jako když si dáte krígl čepované Kofoly místo z plastikové lahve. Vřele doporučuji i pro ty, kteří si k root beeru čuchnou, nemohou přijít na to, co to cítí a časem jim dojde, že to voní jak ústní voda Listerine. Mimochodem ta věc pípu lehce hyzdící je vyčuhující postmix dietní verze.


Další úrovní je pak dát si rovnou root beer float, tedy root beer s (většinou) točenou zmrzlinou. Zde jsem ovšem narazil na teplotní limity svého hrdla. Studené root beer se studenou zmrzlinou v namraženém kríglu, to zkrátka nedávám. Poznal jsem jen to, že zmrzlina byla na poměry točené dost tuhá, root beer samotný chutnal paradoxně méně vanilkově a víc vodově, ale celé mi to chutnalo vlastně nijace, protože zmražené chuťové pohárky zkrátka moc chutí nepoberou. Nechápu, všichni okolo si na root beerech vždy pochutnávali. Já byl rád, že mě po konzumaci nezačalo škrábat v krku.


Tak jako tak, abych to shrnul, na ten krígl klasického čepovaného root beer to za návštěvu určitě stojí, kdybyste se náhodou na Oahu (anebo u kterékoli jiné pobočky A&W na světě) octli a máte trochu nadšení pro fast foody anebo limonády. Milovníky Coca-coly nebo piva to samozřejmě celé nechá naprosto v klidu a taky proč ne, všichni máme rádi něco jiného. Já si ten skleněný krígl dovezl i domů (ne, neukradl jsem ho, prodávají je za 5 dolarů). Teď už jen sehnat ten koncentrát...

A ještě mimochodem, aby to s tou dvoupísmennou značkou nebylo zas tak jednoduché, v Kanadě je A&W už od roku 1972 naprosto samostatně řízená společnost, která se stará jak o balené nápoje tak o restaurace (víc jak 750 poboček). Nabídka je podobná, akorát burgery tvoří celou rodinu (Papa, Mama, Teen, Baby, Grandpa...) a logo je trošku odlišné od amerického. A daří se jim!