úterý 21. května 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Série článků o havajském americkém ládovacím se dobrodružství sice pomalu spěje do svého konce, ale čistě chronologicky jsme nyní úplně na začátku.  Teddy's Bigger Burgers  byla totiž má úplně první plnohodnotná fastfoodová bašta na Havajských ostrovech v první den příletu. Jde o původem havajský řetězec, který má momentálně asi deset poboček, z nichž většina je na Oahu, ale najde se i osamocený zástupce ve státě Washington na pevnině USA anebo první průkopník zahraniční expanze v Tokiu.


Navštívil jsem pobočku kousek od pláže na jižním konci Waikiki, blízko honolulské zoo. Lokace jen kousek od toho největšího turistického haló se projevila na trochu vyšších cenách, které už v mnohých případech u celých menu překračovaly deset dolarů. Ale první večer, poté, co jsem původně marně hledal na hlavní turistické třídě Popeyes (který už je ale pár let zavřený), mi to bylo více méně jedno. Hlavně už si konečně dát nějaký ten pořádný burger, křupavé hranolky a ochutnat Dr Peppera a root beer z ohromného limonádového postmixu.


Teddy's se snaží být takovým lepším fast foodem, nikoliv z hlediska luxusu ale přístupu k věci. To znamená klasická fast foodová nabídka, ale přeci jen trochu čerstvější, domáctější a přátelštější než unifikované řetězce. Standardní menu je docela rozsáhlé a rozpíná se od hovězích burgerů přes kuřecí až po rybí. K tomu možnost volit z mnoha dodatků od grilované cibulky, přes houby až po arašídové máslo. Aby toho nebylo málo, je zde ještě nabídka speciálních burgerů, kde nesmí chybět burgery s masem teriyaki anebo havajský burger - s čím jiným než ananasem.

Jako klasik jsem ale - hlavně hned na začátku - necítil potřebu nijak experimentovat. Předveďte se, jak umíte základ! Na fotkách můžete vidět střední verzi burgeru, označovanou "Bigger", která obsahuje 200g masa, "super omáčku", salát, rajčata, cibuli a nakládané okurky. Sýr byl nejspíše za příplatek a je to čedar. S hranolky a lavórem na pití.


Už od začátku mě zarazila bulka. Ta měla být podle všech zhlédnutých videí a obrázků na vrchu lehce pomoučená a stylem trošku jiná než průmyslová klasika (původně jsem se domníval, že si je dělají domácí). Bulka, která burger objímala  ale byla právě naprostá klasika skoro ála bulka z Makra . Dospěl jsem k závěru, že jim už asi večer došly zásoby a ptát se na to obsluhy by k ničemu nevedlo.

Navzdory tomu vypadal celý burger na fastfoodové poměry krásně. Ale bohužel, maso bylo šťavnaté jen tak tak a chutí nijak neohromilo. Situaci zachraňoval krásně rozpuštěný sýr a omáčka, ale s cibulí (4 kroužky přímo na sobě!) to Teddyho zaměstnanci trochu přehnali. Celý burger bych shrnul asi tak, že naplnil žaludek, splnil standard, který člověk čeká ve fast foodu, ale tak nějak nedostál představám, které jsem si vytvořil z povětšinou nadšených ohlasů strávníků z různých hodnotících stránek. Asi to skutečně chce přidat flák teriyaki masa anebo nějakou další oblohu a více se vžít do havajské burgerové nálady. Hranolky byly krásné, zlatavé a křupavé, ale safryš něco jim chybělo, asi výraznější bramborová chuť, tuk nebo sůl... Normálně hranolky (z jakéhokoliv podniku) vůbec nepotřebuji do ničeho namáčet, ale tady jsem pultu s kečupem a majonézou musel využít.

Malé překvapení jsem zažil o pár dní později ve Walmartu. Jdu se podívat, jaká je standardní supermarketová nabídka burgerových a hot dogových bulek a co nevidím - ty pomoučené, které jsem čekal u Teddyho! Vyrábí je nějaká místní pekárna očividně běžně a ve velkém. Překvapení ale spočívalo v tom, že jsem v jednom vystaveném balení na bulkách objevil také rostoucí zelenou plíseň. A prošlé nebyly. Ehm...

Celkově tedy lehké zklamání, ale vůbec nad Teddy's Bigger Burgers nechci vynášet soudy, protože to podle jedné návštěvy zkrátka nejde. Jen jsem později trochu upravil plány a na nášup už se během pobytu nevrátil. Podniků k otestování mnoho, příležitostí málo. O tom už jste si mohli ale počíst dost a dost. Takže zatímco dneska máme za sebou můj první havajský burgerový zážitek, příště to bude ten poslední. Jelikož jedeme podle abecedy, nemělo by být těžké odvodit, o jaký podnik s copatou holčičkou v logu se jedná, že?

pátek 10. května 2013

Recenze: Snídaňový Bagel z KFC

Novou a velice zajímavou snídaňovou nabídku, kterou zatím KFC testuje jen na pobočce na Vítězném náměstí v Praze, jsem již popisoval v tomto článku, kde nechybí dojmy z prvních dvou vyzkoušených novinek - ranního Twistera a Fullera. Zatímco první naprosto nadchnul, ten druhý spíše zklamal, a tak jsem byl o to více zvědavý, kam se zařadí třetí velký sendvič z nabídky - Bagel.

Bagel a.m. (69 Kč, s kávou 79 Kč) se skládá ze stejnojmenného druhu kulatého díratého pečiva, obligátní vaječné omelety, jednoho stripsu, slaniny, rajčat a majonézy. Dobrá kombinace surovin, porce slušná, takže co by se mohlo pokazit? Nějakou dobu mi to nechtělo dojít, ale jak jsem se sendvičem prokousával, konečně mě to trklo. Ten zatracený bagel strašně leze do zubů! Sice teplý, od pohledu i nějak otoustovaný a chuťově v pořádku, ale stylem hodně měkká hmota. A ta hmota mi zkrátka lezla do každé mezizubní skulinky, kterou našla. To se mi u jídla úplně běžně nestává... Dalším nedostatkem byla slanina, která byla v tomto případě spíše šunkovitá než dokřupava opečená.


Celkově Bagel nechutná špatně a kuřecí strips (který byl slušně velký) stále v každém případě překonává kuřecí klobásky, ale moje doporučení se nemění - Twister a.m. zůstává nepřekonán. Za stejnou cenu ještě více muziky (o strips a salát víc) a ve vyladěné tortille.

neděle 5. května 2013

Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes

Havajská fastfoodová odysea - část 1. - Úvod
Havajská fastfoodová odysea - část 2. - A&W Restaurants
Havajská fastfoodová odysea - část 3. - Arby's
Havajská fastfoodová odysea - část 4. - Hank's Haute Dogs
Havajská fastfoodová odysea - část 5. - Jack in the Box
Havajská fastfoodová odysea - část. 6 - KFC
Havajská fastfoodová odysea - část 7. - McDonald's
Havajská fastfoodová odysea - část 8. - Taco Bell
Havajská fastfoodová odysea - část 9. - Popeyes
Havajská fastfoodová odysea - část 10. - Teddy's Bigger Burgers
Havajská fastfoodová odysea - část 11. - Wendy's
Havajská fastfoodová odysea - část 12. - Korejský bonus

Když jsem u KFC psal, že se s nadýchanými vláčnými podmáselnými biscuits nevidíme naposled, měl jsem na mysli právě Popeyes - pravděpodobně druhý největší kuřecí fastfoodový řetězec na světě. Více než 1800 poboček, většina v USA, zbytek různě po Asii, od nás nejblíže asi v Istanbulu. Na Havaji zastoupen pouhými dvěma pobočkami na ostrově Oahu, z nichž jedna je v obchoďáku a druhá - ta, do které jsem vlezl - sice venkovní, ale zrovna v rekonstrukci za provozu. Prostředí tedy nic moc a zvenku ani nemělo cenu ten baráček obehnaný lešením fotit - ale samozřejmě jde hlavně o jídlo.


Americký Popeyes je v USA stále ještě zástupcem staré školy smaženého kuřete, tudíž nejrůznější sendviče na menu sice také najdete a po jižansku se zde smaží i krevety, ale nejvýznamější je stále samotné dozlatova osmažené kuře - ať už s kostí nebo ve formě stripsů - a k tomu kompilace příloh. Oproti KFC je zajímavý ten rozdíl, že hotové kuře neodpočívá ve vyhřívané uzavřené vytríně, ale kupí se na otevřených hromadách. V době obědové špičky se opravdu jelo na plné obrátky, takže ty hromady kuřat se příliš dlouho pod lampami neohřály.

Klasicky jsem šel po té největší klasice: 3-piece meal. Tři kousky kuřete, z čehož jedna palička v pálivém provedení a zbylé dva kousky v nepálivém (možno mixovat podle libosti), k tomu automaticky biscuit a jako přílohu jsem zvolil červené fazole s rýží. Standardně by bylo menu i s neomezeným pitím, ale jeho odebráním jsem ušetřil dolar a snad i trochu rizika cukrovky.


Nevyhnutelně se nabízí srovnání s KFC - má Popeyes lepší kuře, nebo ne? Zásadní rozdíl je v tomto: na rozdíl od originálního receptu plukovníka Sanderse je těstíčko na kuřatech v Popeyes vždycky křupavé (jako varianta Hot & Spicy v KFC) a navenek se tedy od sebe pálivá a nepálivá varianta nijak neliší. Co se provedení týče, byly obě varianty skutečně dokonalé. Usmažené do zlatova (na fotce bohužel z mobilu to příliš nevynikne), dokonale křupavé, masa dostatek a nijak mastné. Více mi chutnala varianta pálivá, která k jinak skvělému, ale "obyčejnému", smaženému kuřeti, přidává trochu toho koření a pálivého nakopnutí navíc. Na rozdíl od KFC totiž nepálivá varianta neobsahuje tu kombinaci 11 bylinek, která je zase skvělá tím svým vlastním nepálivým způsobem.

Rozhodně musím pochválit biscuit, která byla čerstvá, teplá, nadýchaná a ne tak sucho-mastná jako ta od dříve probírané konkurence. Pochvalu naopak nedostane druhá příloha - červené fazole s rýží. Zatímco celkově vzato byly chuťově celkem v pohodě, při každém soustu bylo nutno překonat úvodní vůni a chuťový dojem ála fazole z konzervy ve slaném nálevu. Myslel jsem, že má jít spíše o nějaké pečené fazole v omáčce. Příště případně tedy spíše klasiku coleslaw.

Všeho všudy celé jídlo z Popeyes zasytilo, potěšilo a veskrze naplnilo představy o jižanském smaženém fastfoodovém kuřeti z Louisiany. Konkurence je vždycky fajn, nejen u hamburgerů, ale i u kuřete.

Je škoda, že jsem se nakonec nedostal k otestování Church's Chicken, třetího velkého rivala ze stejné kategorie. Obzvláště proto, že tento řetězec před lety vzkazoval, jak chce vstoupit na český trh (pod svou mezinárodní značkou Texas Chicken). Ale podle všeho ještě loni stále aktivně sháněl frančízanta, který by se do toho pustil, takže není všem nadějím konec. Třeba přijde tento řetězec za FastFoodŽurnálem dřív, než se FastFoodŽurnál zase dostane do Ameriky. Nyní se na jeho příchod těším rozhodně víc než kdy dřív (smažené kuře, tentokrát z Texasu, a k tomu medem a máslem potírané biscuits, hm?).