pondělí 30. prosince 2013

Do Londýna bez příboru - část 3. (Tipy na závěr)

Se zpožděním, které ale vlastně moc nevadí, protože o žádné velké aktuální recenze v závěrečném díle londýnských dobrodružství nepůjde. Chtěl bych jen na závěr vypíchnout, kde že jsme se to letos u jídla dokázali tak snadno zaseknout a kde byste se možná rádi zasekli také.

Obchoďáky s jídlem
Najdete je samozřejmě v každém průvodci, ale přesto bych je rád zmínil - londýnské obchoďáky (nejen) s jídlem, ve kterých se dá toulat, obdivovat a když máte aspoň něco v peněžence, tak klidně i nakupovat. Řeč je samozřejmě o Harrods, jehož velikost je nepřekonatelná a jeho Food Hall krásná i sama o sobě, a Fortnum & Mason, jednom z nejstarších londýnských potravinářství (které se po více jak třech stech letech rozhodlo otevřít druhou pobočku - na nádraží St. Pancras a hodlá expandovat až do Dubaje). Tyhle dvě londýnské obchoďákové stálice je prostě nutnost navštívit. Pokud se do nich přeci jen nedostanete, protože do Londýna nemáte zrovna cestu, máme nově v Praze malou náhradu - nový Julius Meinl je totiž něco hodně podobného.

Za zmínku stojí i potraviny v druhém největším londýnském obchoďáku - Selfridges na Oxford Street - a poté Whole Foods Market, slavný řetězec supermarketů prodávajících lokální, bio a vždycky načinčané (super)potraviny. Nejpříhodnější pobočku mají hned u Picadilly Circus v Glasshouse Street, i s teplým bufetem. Velkou Calzone z pizza koutku plněnou prosciuttem a paprikami mohu vřele doporučit, za 5 liber je to v jinak převážně dražším obchodě docela dobrý nákup.


Trhy
Nebyl by to výlet do Londýna, pokud by člověk nezavítal na některý z trhů. Borrough Market je z těch jídelních asi nejprofláklejší. V sobotu se prostor pod železničním mostem mění v neskutečný mumraj prodejců všeho možného, co si můžete zakoupit na doma, anebo zkonzumovat hned na místě. Zaujala nás prodejnička s kořením, kde mají velký výběr papriček a dalších sušených a rozemletých ochucovadel (ale pozor, ne otevřeno každý den), pekárna Bread Ahead, která nově peče přímo v jedné z budov na trhu, a kde jsem z nabídky všeho pečiva ochutnal dost dobrý bread pudding (sladká "buchta" vyrobená ze starého chleba), a třeba stánek mlékárny Kappacasein, kde dělají kromě raclette i hodně vyhlášené zapečené sýrové toasty (žel neochutnány). Upozornění je ale zní, že třeba v pondělí je na trhu naopak vcelku mrtvo, s jen pár stánky.

Naštěstí jedním z nich je snad každý den Pie Minister. Výrobce tradičních britských pájů s několika pobočkami. Já měl ten den za sebou již zmiňovanou Calzone, ale kamarád ve svůj vysněný oběd teprve doufal. Dostal ho v podobě teplého koláče Moo & Blue (s hovězím a sýrem stilton) a přílohy sestávající z bramborové kaše s mátovým hráškovým pyré s cibulkou se sýrem a s gravy (prostě "se vším všudy"). Koláč byl opravdu vynikající, s dobře ochucenou a také doopravdy masovou náplní (což se o koláčích z chlazené sekce supermarketů nedá vždy s určitostí říct). Kombinace brambor s hráškem byla díky obsažené mátě vskutku zajímavá, ale vůbec ne špatná.


Jestli ale chcete zažít opravdový mumraj, musíte se vydat v neděli na Brick Lane. Ulice, která je běžně okupována hlavně naháněči všudypřítomných curry restaurací, se v poslední den týdne proměňuje na jeden velký koridor obžerství. Spousta stánků všech etnických kuchyní přímo na ulici anebo v přilehlých budovách. O tom, jak jsme hledali vepře a skončili na kuřeti, jsem již psal v minulém díle. Překvapila třeba přítomnost stánku s kanadským poutine, to přeci jen zatím není tak rozšířený pokrm. Poněkud nepatřičně naopak působilo pojízdné vozítko s průmyslově vypadající pizzou v kornoutu jakéhosi řetězce.

Co jiného?
Na Londýně je skvělá jedna věc - ať už máte rádi cokoliv, zde si přijdete na své. Můžete si vytipovat sebevíce podniků a stejně vás za nějakým rohem překvapí nějaký úplně jiný. Chce to chodit, poznávat a objevovat. Třeba po cestě od památky k památce. Jen počítejte s tím, že se ta cesta nejspíš trochu protáhne.

P.S. Na fotce Calzone můžete spatřit první důkaz o použití příboru. Ve skutečnosti šlo pouze o pokus, protože nakonec jsem ji stejně jedl rukama. To až na pie a bramborovou kaši bylo příbor doopravdy nutno použít, byť na fotce pro změnu není. S těmi příbory... použity byly už na jeden Cinnabon, který není zdokumentován... A pak jsem zamlčel všechny hotelové snídaně s míchanými vajíčky a klobáskami.... Víte jak je těžké vymyslet poutavý titulek?

středa 4. prosince 2013

Do Londýna bez příboru - část 2. (Benito's Hat, Motherclucker, Shake Shack)

A pokračujeme v jídlojízdě. Možná již po dnešním díle začnete tušit, proč je v titulku ono "bez příboru". Zatím to totiž vypadá, že v Londýně si opravdu vystačíte jen s holýma rukama.

Benito's Hat (web)
Minule jsme byli v Tortille, tentokrát padl do cesty právě Benito's Hat. A věřím, že špatný určitě není ani americký import Chipotle anebo jiný londýnský řetězec Freebird Burritos. Nemluvě o hromadě stánků všude možně po trzích. Tak jako tak, jde o jeden z mnoha tex-mex řetězců, které v Londýně nabízejí burrita čerstvě umotaná na stehnech sličných servírek... nebo tak nějak. U Benito's potěšila hlavně výrazná limetkovo-koriandrová rýže (milujeme koriandr) a do měkoučka upečené trhané vepřové. Dohromady pořádná nálož čerstvých chutí, v Londýně jak jinak než v trochu stísněném prostředí podniku nacpaného k prasknutí (stejně jako ono burrito). Velké plus za porci nachos zadarmo! Cena burrita byla tuším 6 liber. Foto žádné, moc velký hlad a beztak bylo uvnitř mizerné světlo.

Motherclucker (web)
Toto pojízdné vozidlo, ve kterém vysmátí Jamajčané (snad jsem je odhadl správně) servírují jižanské smažené kuře, mě zachránilo před jistou smrtí hladem v neděli. To probíhá na Brick lane trh, jehož velikost a nacpanost jsme poněkud podcenili. Původně jsme hledali Rib Mana, týpka, který má údajně ty nejlepší žebra a trhané vepřové v Londýně. Nenašli. A zabralo to věčnost. Měli jsme se nacpat v Motherclucker už když jsme šli okolo poprvé. Nemuseli bychom se celou cestu vracet a vyhnul bych se infarktu, když mi bylo řečeno, že mi právě před nosem vyprodávají poslední kuřata (už to začínalo vypadat jako nepěkně opakující se vzorec). Naštěstí se o chvíli později ukázalo, že přeci jen ještě mají a drama skončilo tímhle úžasným fešákem.


Cluckwitch za £6 obsahuje tři ohromné kuřecí stripsy (měkké, šťavnaté a křupavé k dokonalosti), jakési nakládané papriky (nebyly vůbec poznat, takže netřeba se bát), limetková majonéza (která už nebyla, takže jsem dostal obyčejnou) a hot sauce (která prý ale vůbec není hot - pro jistotu jsem se jí stejnak raději vyhnul). To vše ve skvělé měkké a držící máslové briošce.


Toto pojízdné vozidlo najdete vždy od 12:00 od úterý do neděle na plácku u The Truman Brewery. A kdybyste měli chuť na kuře v podobě smažených buffalo křidélek, kamarád vřele doporučuje The Orange Buffalo, stánek, co stojí hned vedle.

Shake Shack (web)
V USA pomalu ale jistě expandující Shake Shack, původem kultovní stánek z Madison Square v New Yorku, nyní otevřel i v Londýně přímo na Covent Garden a nyní soupeří s blízkými Five Guys o to, kdo bude mít delší frontu na ty pravé americké burgery.

Ochutnali jsme nakonec jeden klasický ShackBurger (s jedním masem za £5), jeden Shake Stack (£7,75) a sýrové hranolky (£3,50). K tomu propašované vychlazené americké limonády z blízkého CyberCandy. Tedy propašované ani moc ne, Shake Shack má výborné venkovní, ale střechou kryté posezení přímo uprostřed haly trhu, takže můžete nasávat okolní atmosféru a poslouchat operní pěvkyni, nebo někoho jiného, kdo zrovna bude vyhrávat.


Hned po ochutnání mého Shackburgeru mě napadla asi nejvýstižnější definice Shake Shacku, za kterou mě doufám někteří neumlátí. Představuji si totiž, že takhle nějak by v ideálním světě měl chutnat cheeseburger z McDonald's. Malý, s taveným americkým sýrem, ve výrazně sladké a hebké bulce. Ono to vlastně nebylo špatné, ale nemohl jsem se ubránit zklamání. Bulka jednoznačně vítězila nad masem, takže pokud do Shacku půjdete, určitě to chce dvojitou verzi. Mimochodem, ona bulka by měla být dovezená z USA a jmenuje se Martin's Potato Roll. Mají ji ve velké oblibě pro své burgerové pokusy na webu Serious Eats, takže jakkoli je její konzistence skvělá, je prostě zároveň strašně sladká a o to více mě zklamala. O ceně celého burgeru nemluvě, tu v Londýně nemá cenu řešit, i když vás samozřejmě napadne, že dát 5 liber za takový pidiburger je trochu uhozené.


Shake Stacku, testovanému kamarádem, zase vévodí smažený klobouk portobella plněný sýrem, který prý totálně přehlušuje všechny ostatní chutě. No a sýrové hranolky? Hranolky jako takové jsou úplně obyčejné mražené vlnky polité docela slušnou, ale ne nijak výraznou sýrovou omáčkou. Nemá cenu si je dávat, nejsou ničím speciální.

Z pomyslného souboje Five Guys vs Shake Shack u nás tedy vyšly vítězně právě prvně recenzovaní, a to podle mě hlavně kvůli tomu, že člověk za své lehce utracené londýnské peníze dostane trochu více burgerové muziky - volitelné a neomezené přísady, domácí hranolky a eventuálně také bláznivý bezedný kelímek. Ale to neznamená, že si Shake Shack v budoucnu nezaslouží další šanci, ono na něm něco také je.

Samozřejmě uvítám i vaše postřehy, ať už přímo z Londýna, anebo amerických originálů!

Příště se podíváme na závěrečných pár podniků, nějaké všeobecné tipy a dojde i na příbor!