pondělí 30. prosince 2013

Do Londýna bez příboru - část 3. (Tipy na závěr)

Se zpožděním, které ale vlastně moc nevadí, protože o žádné velké aktuální recenze v závěrečném díle londýnských dobrodružství nepůjde. Chtěl bych jen na závěr vypíchnout, kde že jsme se to letos u jídla dokázali tak snadno zaseknout a kde byste se možná rádi zasekli také.

Obchoďáky s jídlem
Najdete je samozřejmě v každém průvodci, ale přesto bych je rád zmínil - londýnské obchoďáky (nejen) s jídlem, ve kterých se dá toulat, obdivovat a když máte aspoň něco v peněžence, tak klidně i nakupovat. Řeč je samozřejmě o Harrods, jehož velikost je nepřekonatelná a jeho Food Hall krásná i sama o sobě, a Fortnum & Mason, jednom z nejstarších londýnských potravinářství (které se po více jak třech stech letech rozhodlo otevřít druhou pobočku - na nádraží St. Pancras a hodlá expandovat až do Dubaje). Tyhle dvě londýnské obchoďákové stálice je prostě nutnost navštívit. Pokud se do nich přeci jen nedostanete, protože do Londýna nemáte zrovna cestu, máme nově v Praze malou náhradu - nový Julius Meinl je totiž něco hodně podobného.

Za zmínku stojí i potraviny v druhém největším londýnském obchoďáku - Selfridges na Oxford Street - a poté Whole Foods Market, slavný řetězec supermarketů prodávajících lokální, bio a vždycky načinčané (super)potraviny. Nejpříhodnější pobočku mají hned u Picadilly Circus v Glasshouse Street, i s teplým bufetem. Velkou Calzone z pizza koutku plněnou prosciuttem a paprikami mohu vřele doporučit, za 5 liber je to v jinak převážně dražším obchodě docela dobrý nákup.


Trhy
Nebyl by to výlet do Londýna, pokud by člověk nezavítal na některý z trhů. Borrough Market je z těch jídelních asi nejprofláklejší. V sobotu se prostor pod železničním mostem mění v neskutečný mumraj prodejců všeho možného, co si můžete zakoupit na doma, anebo zkonzumovat hned na místě. Zaujala nás prodejnička s kořením, kde mají velký výběr papriček a dalších sušených a rozemletých ochucovadel (ale pozor, ne otevřeno každý den), pekárna Bread Ahead, která nově peče přímo v jedné z budov na trhu, a kde jsem z nabídky všeho pečiva ochutnal dost dobrý bread pudding (sladká "buchta" vyrobená ze starého chleba), a třeba stánek mlékárny Kappacasein, kde dělají kromě raclette i hodně vyhlášené zapečené sýrové toasty (žel neochutnány). Upozornění je ale zní, že třeba v pondělí je na trhu naopak vcelku mrtvo, s jen pár stánky.

Naštěstí jedním z nich je snad každý den Pie Minister. Výrobce tradičních britských pájů s několika pobočkami. Já měl ten den za sebou již zmiňovanou Calzone, ale kamarád ve svůj vysněný oběd teprve doufal. Dostal ho v podobě teplého koláče Moo & Blue (s hovězím a sýrem stilton) a přílohy sestávající z bramborové kaše s mátovým hráškovým pyré s cibulkou se sýrem a s gravy (prostě "se vším všudy"). Koláč byl opravdu vynikající, s dobře ochucenou a také doopravdy masovou náplní (což se o koláčích z chlazené sekce supermarketů nedá vždy s určitostí říct). Kombinace brambor s hráškem byla díky obsažené mátě vskutku zajímavá, ale vůbec ne špatná.


Jestli ale chcete zažít opravdový mumraj, musíte se vydat v neděli na Brick Lane. Ulice, která je běžně okupována hlavně naháněči všudypřítomných curry restaurací, se v poslední den týdne proměňuje na jeden velký koridor obžerství. Spousta stánků všech etnických kuchyní přímo na ulici anebo v přilehlých budovách. O tom, jak jsme hledali vepře a skončili na kuřeti, jsem již psal v minulém díle. Překvapila třeba přítomnost stánku s kanadským poutine, to přeci jen zatím není tak rozšířený pokrm. Poněkud nepatřičně naopak působilo pojízdné vozítko s průmyslově vypadající pizzou v kornoutu jakéhosi řetězce.

Co jiného?
Na Londýně je skvělá jedna věc - ať už máte rádi cokoliv, zde si přijdete na své. Můžete si vytipovat sebevíce podniků a stejně vás za nějakým rohem překvapí nějaký úplně jiný. Chce to chodit, poznávat a objevovat. Třeba po cestě od památky k památce. Jen počítejte s tím, že se ta cesta nejspíš trochu protáhne.

P.S. Na fotce Calzone můžete spatřit první důkaz o použití příboru. Ve skutečnosti šlo pouze o pokus, protože nakonec jsem ji stejně jedl rukama. To až na pie a bramborovou kaši bylo příbor doopravdy nutno použít, byť na fotce pro změnu není. S těmi příbory... použity byly už na jeden Cinnabon, který není zdokumentován... A pak jsem zamlčel všechny hotelové snídaně s míchanými vajíčky a klobáskami.... Víte jak je těžké vymyslet poutavý titulek?

4 komentáře:

  1. super clanok aj cely web. neda mi len jednu drobnost, ak sa dobre pamatam tak brick lane su pakistanci a nie su to len restauracie ale super cukraren, obchody s potravinami a dalsie skvele veci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak tak čtu na Wikipedii, vypadá to, že to jsou dokonce Bangladéšani. Každopádně opraveno, abych nikomu nekřivdil. :) A určitě souhlasím, je tam toho mnohem více. Mrzí mě, že jsem tam dosud nebyl třeba v Taj Stores, tom velkém orientálním supermarketu.

      Vymazat
  2. sorry ze poucujem a sam to popletiem. ano, myslim ze sa celej oblasti dokonca hovori Bangla town?
    raz som na sluzobke byval o 2 ulice vedla, parada. najvacsi zazitok bola cukraren, naobjednaval som si do krabicky asi za 2-3 libry roznych geometrickych farebnych tvarov, oranzove gulicky, zelene kocky a tak. a postupne som zistoval, co je co a hladina cukru stupala. skvele casy.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobře napsané. Budete cestovat hodně!

    OdpovědětVymazat